Tradiční výstava k svátkům jara je tentokrát akční a obzvláště lákavá pro děti, protože přibližuje pestrý svět jarních her a zvyků. Právě Velikonoce svou hravou povahou k takovým aktivitám lákaly a spousta lidí dodnes ráda vzpomíná, jak se hraje čára, cvrnkají kuličky, nebo jak se o Velikonocích ťuká s vejci. Tyto a další hry si mohou návštěvníci v sále vyzkoušet a dozvědět se i další souvislosti a zajímavosti.

Například že zvyk schovávání vajec zajíčkem byl v minulosti rozšířen i v okolí Českých Budějovic. Káču dokázal rozpohybovat třeba Matyáš Stropek, který přišel na výstavu s kamarádem, jehož maminka pomáhala tuto výstavu připravovat, takže klukům uměla s káčou poradit. Návodné video si zájemci mohou promítnout i vedle na interaktivním panelu. „S káčou je to těžší, ale nakonec se mi ji povedlo roztočit. Asi nejlíp mi šlo házení fazolí na čáru, k tomu mám dobrý odhad. Bavily mě i kuličky,“ zhodnotil své výkony.

Eva Hyndráková z Jihočeského muzea byla potěšená, že expozice přilákala ke hře hodně dětí. Asi nejpřitažlivější pro ně bylo cvrnkání kuliček, při němž si mohly i zasoutěžit mezi sebou. „Každý rok je naše velikonoční výstava něčím specifická. Letos jsme vybrali téma her a vidíme, že děti to velmi baví, což nám dělá radost. Je to něco jiného než koukání do mobilu – s těmito hrami souvisí i pohyb, což je dobře. Snažíme se, aby výstavy měly i svou interaktivní část, kde si děti pohrají a zároveň si rodiče mohou v klidu prohlédnout informační panely a leccos se dozvědět,“ shrnula.

Lidé poznávají zvyky typické pro jižní Čechy, ale i ostatní regiony. V centru sálu jsou postavy připomínající vodění jidáše, což je živý zvyk udržovaný asi ve třiceti vesnicích východních Čech. Jedná se o obchůzku s maskovanou postavou na Bílou sobotu, při které jsou účastníci v jednotlivých domech obdarováni za službu předchozího řehtání.

Prostor provonělo pečení velikonočního kynutého pečiva, které mohli návštěvníci ochutnat, nechyběly unikátní předměty ze sbírek muzea: typické jihočeské kraslice nazývané straky, řehtačky, klapačky a předměty spojené s křesťanským příběhem velikonočních svátků. Výstavu doprovázejí také ukázky lidových technik a řemesel, pletení pomlázek učil Martin Bach a v přízemí nechybí ani výtvarný koutek.

Kouzelná nitka chrání po celý rok

Vedlejší sál v prvním patře měl v pátek klidnější atmosféru, které dominovaly přadleny s kolovrátky. Jihočeské muzeum tuto unikátní tradici udržuje od poloviny 90. let a mnozí lidé s tam každoročně přicházejí pro velkopáteční nitku a berou i svým příbuzným a přátelům. „Nedovedu si už rok bez nitky představit. Její kouzelná moc se prý po roce ztrácí a je třeba ji obměnit, takže si ráda vždycky přijdu pro čerstvé. Už na ně čekají mé kamarádky, kterým je rozdávám po celé republice až do léta,“ svěřila se jedna z návštěvnic.

Přadlena Dana Vařilová s předením začínala asi před 30 lety a ráda tuto tradici zachová i pro příští generace. „Čas rychle běží a zdá se mi, že roky jsou čím dál kratší. Ale tyto nitky vytváříme stále stejně dlouhé, aby dostatečně chránily všechny, kteří věří v jejich moc,“ shrnula.

Podle historických pramenů byl tento zvyk rozšířený hlavně v krajích s rozvinutou plátenickou výrobou. Na Škaredou středu končívaly zimní přástky a než se uklidily kolovraty, vznikaly ještě pašijové nitě pro ochranu různého druhu. Kdo měl na šatu alespoň několik stehů ušitých těmito čarovnými nitěmi, byl prý chráněn před uhranutím, nemocemi, strašidly i zlými duchy.

Za válek vetkávaly ženy vojákům tyto nitky do košil, protože měly odehnat letící kulky. Věřilo se také, že velkopáteční nit zapletená do pastýřova biče odhání od stáda vlky a jako součást oděvu ochraňuje před bleskem… Šaty vytvořené z takových nití prý chránily dokonce i zloděje, aby mohl nepozorovaně krást. Organizátoři připojili ještě radu, aby lidé tyto nitě nevkládali do peněženky, protože ochrana před zlem se netýká jen peněz.

Dalším velkým magnetem jsou před Jihočeským muzeem právě rozkvetlé magnolie, které v těchto dnech lákají spoustu lidí i k romantickému focení.