Pošlapávání práv?

V německých firmách za hranicemi je už dávno pravidlem, že kuřáci si při opuštění pracoviště na cigaretku musí vyznačit přerušení práce a to se u silných kuřáků za den samozřejmě nastřádá. Samozřejmě pokud vůbec přerušení provoz umožňuje. Zaměstnavatelé mají v ruce pádné argumenty. Nejde jen o produktivitu práce, zde může být kuřák i ve výsledku výkonnější než nekouřící kolega, ale i o častější nemocnost.

Za české kuřáky v zahraničních firmách se postavily odbory. Podle nich jde o hrubé pošlapávání práv zaměstnanců. Před volbami do Poslanecké sněmovny avizoval svůj rázný postoj hájící kouřící zaměstnance šéf odborů ve firmě Bosch Stanislav Jindra. Byl na kandidátce ČSSD, ale tato předvolební kampaň nevyšla. Sociální demokraty ani masa rozhorlených kuřáků do sněmovny nevytáhla. Stanislav Jindra před volbami argumentoval, že ve firmách je víc problémů, které mají negativní vliv na zdraví lidí. Například práce v noci, práce ve vnuceném tempu na linkách nebo jednostranná zátěž některých částí těla.

Budějovická firma Bosch na svém rozhodnutí trvá. Od ledna má být nekuřácká. Zruší tak kuřácké koutky. Na druhou stranu nabízí kuřákům benefity jako úhradu protikuřáckých kurzů nebo náplastí. Ani to se odborářům nelíbí, vidí to jako zvýhodňování této skupiny zaměstnanců oproti těm, kteří nekouří. Firma Bosch přitom není první, od počátku tohoto roku už stejná opatření zavedl výrobce potravinových střívek firma Viscofan CZ. Podle interních zdrojů se sice zaměstnanci v Boschi bouří, ale výpovědi zřejmě podávat nebudou. Mzdy jsou totiž u tohoto zaměstnavatele nadprůměrné.

Jak ve firmách?

V malé anketě, kterou se pokusil udělat náš týdeník, jsme ale narazili na jiný problém. Zatímco ve velkých výrobních firmách, zejména zahraničních, je snaha kouření v pracovní době omezovat, úřady se vesměs nikdo nezabývá nebo jsou tam postoje nadřízených benevolentní. Na tuto nerovnost ale nikdo nepoukazuje.

V menších regionech se navíc ani firmy do tohoto tématu raději nepouštějí. Důvody naznačuje Eva Polatová z milevské firmy Polata: „Na pracovištích se nekouří, lidé mají popelníky venku. Dneska nemůžete nic nikomu zakazovat, jsme rádi, že lidi chodí do práce.“

Podle reakce personální ředitelky Veroniky Kofroňové stejně postupují i v ZVVZ: „V současné době je situace taková, že pracoviště v ZVVZ jsou nekuřácká a jsou vyhrazena místa pro kuřáky.“
Vedoucí personálního oddělení společnosti Efaflex v Olší Milan Šmíd uvedl, že ve vnitřních prostorách firmy se nekouří. „Venku jsou vyhrazená čtyři místa pro kouření, kam si mohou zaměstnanci zajít pouze v době přestávky nebo po směně. Pokud je někdo přistižen při kouření uvnitř areálu nebo na toaletách, vyhodnocuje se to jako porušení pracovní kázně. Je to nebezpečné i z požárního hlediska.“ V Efaflexu pracuje podle Milana Šmída třetina kuřáků. Odvykací benefity by ale neviděl jako smysluplné. „To musí člověk chtít přestat sám,“ myslí si.

A co úřady?

Na Finančním úřadu v Milevsku měla vedoucí vyměřovacího oddělení Božena Kolorosová jednoduchou odpověď: „U nás jsou samí nekuřáci.“ Vedoucí pracoviště Úřadu práce Alena Hájíčková odkázala na tiskovou mluvčí do Prahy. Mluvčí Kateřina Beránková z generálního ředitelství Úřadu práce uvedla: „Úřad práce ČR se chová jako řádný zaměstnavatel a postupuje v souladu s platnou legislativou. Tedy zohledňuje práva zaměstnanců, ale zároveň důsledně dodržuje veškeré postupy včetně těch protipožárních, které stanoví zákon, aby zajistil bezpečnost na pracovišti. Vzhledem k tomu, že jednotlivá kontaktní pracoviště sídlí v různých budovách, odvíjí se případné zřízení kuřárny od prostorových možností.“ Pokud tedy v budově kuřárna není a zaměstnanci chodí kouřit ven, mají si podle mluvčí vyznačovat odchod a příchod a tato pauza se pak odečítá z fondu pracovní doby. Měli by ji tedy napracovat.

Také v budovách milevského městského úřadu se nekouří. „Kuřáků je u nás málo, takže si ani nevybavuji, že bychom se tím nějak zabývali. Pokud vím, bývalá tajemnice nechala odstranit popelníky od dveří budov s tím, že to je nedůstojné. Takže teď zřejmě kuřáci chodí jen tak ven. Není mi ani známo, jestli se nějak řeší přerušení pracovní doby, ale pamatuji si, že u mého bývalého zaměstnavatele ve firmě SIKO si musel kuřák odpíchnout přerušení pracovní doby a odečetla se mu rovnou celá čtvrthodina. Takže některým pak ani nezbyla přestávka na oběd a během kuřácké pauzy rychle tahali aspoň tři cigarety,“ popsal místostarosta Milevska Michal Horek. Připustil, že možná nová tajemnice městského úřadu Hana Jánová se tím může zabývat. Místostarosta tím ale potvrdil, že přituhuje hlavně ve firmách, zatímco úřady jsou ke kouřícím zaměstnancům spíš benevolentní a případnou menší produktivitou práce těch, kteří si odskakují na kuřácké pauzy, neřeší.