Obchůzky skalského zvoníka a heřmaňského kostelníka začínají na návsi ve Skalách ve zdejší kapličce. I když klasický ponocný v minulosti zastával spíš funkci obecního strážníka, Petr Pavel Hanus obnovenou tradici spojuje také s duchovní stránkou. Protože vychází o Vánocích, přidává v kapličkách modlitby za zesnulé občany a lidi, kteří se zasloužili o rozvoj vesnice. „Někteří lidé jsou dnes povrchní, řeší hlavně materiální zabezpečení a moc je nezajímá odkaz předků. Mám rád historii a na předky nedám dopustit,“ hlásí Hanus, když zapaluje svíčky v kapličce. Vánoční obchůzky ponocného obnovil v roce 2015.

Poprvé zatroubí u křížku před kapličkou, pak se vydává směrem na Budičovice. Zatroubí u vánočního stromu, a ještě na několika místech ve vsi. Velké davy se za ním nehrnou. Místní si spíš užívají tepla obýváků, sem tam se zavlní záclonka nebo pootevře okno. Petru Pavlu Hanusovi to ale nevadí. Užívá si procházku, která je podle něj prospěšná hlavně po ochutnávání vánočních dobrot. Teplý kožený kabát hřeje, někdy až moc. „Dneska pod ním mám jen triko,“ říká ponocný. Po prosluněném dni je venku teplota kolem nuly.

Modlitbu přidává Petr Pavel Hanus i v kapličce v Budičovicích, kde se nezapomene zastavit ani u místní atrakce. Prostranství před jedním z domů zdobí krásný betlém, kousek od něj zase v pekle odpočívají čerti. „U betlému stojí ponocný. No to by bylo, abych si u něj nezatroubil,“ říká Petr Pavel Hanus.

Za roky, co vánoční obchůzky ponocného provozuje, získává nové poznatky a zajímavosti. Od pamětníků například zjistil, že ponocný chodíval i v sousední Heřmani, i když nebyl úplně tradiční. „Na Štědrý večer vyrážela na obchůzky paní z heřmaňského chudobince. Vyrazila s nůší. Z darů, které od lidí nastřádala, žil chudobinec několik dní. Ponocného měli i v Putimi – dodnes to připomíná nápis na jeho náhrobku na hřbitově,“ říká Petr Pavel Hanus.

Pátrá po lidech, kteří ještě dnes alespoň příležitostně službu ponocného vykonávají. Široko daleko v regionu je pravděpodobně jediný, nebo jede z mála. „V republice je ponocných velmi málo. Objevil jsem například, že ponocného mají ve Znojmě nebo v Domažlicích. O Vánocích se k tradici vrací Praha nebo Plzeň,“ vyjmenovává ponocný ze Skal. V hlavě se mu honí jeden nápad. „Líbilo by se mi uspořádat sešlost posledních ponocných, třeba v Písku,“ líčí Hanus.

„Posledním ponocným ve Skalách a Budičovicích byl pan Karvánek. U kapličky v Budičovicích vytruboval také pan Zámečník. Po nich se dlouho nic nedělo. Až do mého nápadu, který jsem si schovával spíš až na důchod. Nakonec jsem si ho splnil už teď,“ říká Petr Pavel Hanus, když přichází k lípě svobody, která je zasazená na horní cestě mezi Budičovicemi. U ní také zatroubí a pomalu se vrací do Skal, kde ho čeká ještě pár zastávek.

Jak má vlastně takový ponocný vypadat? „Inspirují mě Ladovy obrázky. Jako první jsem na internetu koupil kabát. Je to nejdelší, který jsem sehnal. Ale líbil by se mi ještě delší nad kotníky, jaký má i ponocný na ladovských pohlednicích. Například ponocný v Domažlicích má ušitou uniformu na způsob Rakouska-Uherska. Já mám zase radši ladovský styl,“ říká Petr Pavel Hanus. O Vánocích si všímá, jak ponocného vyobrazují i autoři českých televizních pohádek.

Řeší, jak dostat povolání ponocného do obecní kroniky jako oficiální pracovní pozici, protože zatím má jen pasovací glejt od místní rodačky, se kterou nápad na obnovu služeb ponocného tak trochu upekl. „Pohrávám si s nápadem, že bych obec požádal o symbolický plat. Třeba tři koruny, jako měl poslední skalský ponocný. Snad mě lidi nebudou pomlouvat, že to dělám pro peníze,“ směje se Petr Pavel Hanus, který je ve Skalách sám zastupitel Známý je i jako neúnavný zachránce křížků v regionu. To už je na konci naplánovaného okruhu. Ještě poslední zatroubení a pak hurá domů. Anebo třeba do vyhřáté skalské hospůdky, jejíž svítící okna už z dálky lákají k posezení uvnitř.