My jsme si vybrali o jednom z těch teplejších červnových víkendů dvoudenní trasu z Borové Lady přes Knížecí Pláně, Bučinu, Kvildu, Horskou Kvildu, Zlatou Studnu, Churáňov a až do Nových Hutí. Celkem necelých čtyřicet kilometrů jednou z nejkrásnějších částí Šumavy.

Autobus, který jsme využili, jezdí na Šumavu z Tábora vždycky v sobotu a v neděli ráno a odpoledne se vrací zpět. Můžete využít i jeho vozík na kola, pokud raději jezdíte, než chodíte pěšky.

Den první: z Borové Lady přes zaniklou obec až na Kvildu

V sobotu kolem 9 hodiny jsme vystoupili v Borové Ladě a po žluté značce vyrazili na Knížecí Pláně.

Dnes je to tiché místo s pohnutou historií, kde po druhé světové válce zanikla původní obec. Místo původního kostela připomíná velký dřevěný kříž a obnovený hřbitov s původními náhrobky je místem česko-německých poutních mší.

Zastavit se ale vyplatí i z jiného důvodu. V bývalé hájence dnes funguje občerstvení, lze se tady i ubytovat, hned vedle najdete oblíbený fotopoint v podobě velkého dřevěného okna, které rámuje šumavskou krajinu. Nechybí ani známý nápis „Šumava uzdravuje“, u kterého se zastaví snad každý návštěvník. A není divu – právě tady člověk snadno pochopí, proč se tohle motto se Šumavou tak často spojuje.

Za Knížecími Pláněmi pokračuje cesta směrem na Bučinu. Když se na rozcestí dáte směrem na Chaloupky, vyhnete se frekventované cyklotrase a půjdete po nejklidnějším úseku. My jsme na této cestě vůbec nikoho nepotkali. Cesta střídá lesní úseky s otevřenými loukami (což bylo ale v pravé poledne hodně náročné) a nabízí krásné pohledy do šumavské krajiny. Pokud hledáte na Šumavě klid, tady ho najdete.

Z Bučiny přes pramen Vltavy na Kvildu

Další zastávkou je Bučina, nejvýše položená osada v České republice. Ještě před druhou světovou válkou tu žily stovky obyvatel, po vzniku železné opony se však obec ocitla v přísně střeženém pohraničním pásmu a postupně téměř zanikla. Dnes její historii připomíná především replika železné opony, která stojí jen několik kroků od bývalé státní hranice. Informační panely připomínají dobu, kdy byla Šumava rozdělená ostnatými dráty a běžným lidem byl vstup do těchto míst zapovězen.

Jen o pár metrů dál stojí hotel Alpská vyhlídka, který láká nejen na občerstvení, ale především na panoramatické výhledy do Bavorského lesa. Za opravdu jasného počasí jsou odtud vidět i vrcholky Alp, podle nichž hotel získal své jméno. Bučina je tak místem, kde se na jednom místě potkává historie, příroda i jedny z nejkrásnějších výhledů na celé Šumavě.

Z Bučiny už je to jen kousek k jednomu z nejnavštěvovanějších míst celé Šumavy – prameni Vltavy. Symbolický pramen leží nedaleko státní hranice v nadmořské výšce přibližně 1 170 metrů. Voda, která zde vyvěrá, se po více než čtyřech stech kilometrech spojí s Labem a nakonec doputuje až do Severního moře. K místu vede pohodlná asfaltová cesta a pramen s vyhlídkovou terasou najdete přímo u ní, takže ho při své cestě rozhodně neminete. Hned u pramene navíc stojí dřevěný přístřešek s posezením.

Odtud už cesta pokračuje posledních několik kilometrů do Kvildy, kde máme ubytování. Tato nejvýše položená obec v České republice nabízí všechno, co člověk po více než dvaceti kilometrech chůze ocení – restaurace, kavárny, obchody i širokou nabídku ubytování od penzionů přes apartmány až po hotely. V letní sezoně je dobré rezervovat nocleh s předstihem.

Den druhý: snídaně v pekárně a klidnější část Šumavy

Ráno máme na Kvildě jednu tradici, kterou nevynecháme. Než vyrazíme dál, zastavíme se v místní pekárně pro čerstvé pečivo a kávu. Sednout si venku se snídaní a pozorovat, jak se obec pomalu probouzí, je možná stejně příjemné jako samotná turistika.

Pak už vyrážíme směrem na Horskou Kvildu. Trasa vede kolem Jezerní slati, kterou ale vynecháváme. Za prvé je opravdu horko, za druhé už ji všichni známe z dřívějších šumavských výletů. Na Horské Kvildě jsme se chtěli občerstvit, ale vše tady otevírá až v 11 hodin. Navštívili jsme alespoň místní infocentrum. Pokračujeme dále přes Zlatou Studnu a Churáňov.

Máte tady v plánu oběd, ale bohužel, občerstvení Pod Stadionem ještě nemá sezonu, hotel Olympia je tento den zavřený, zachraňuje nás jako obvykle naše oblíbená cukrárna Ella. Z ní už to není daleko do našeho cíle, na autobusovou zastávku v Nových Hutích.

Cestou na Pláně ještě odbočujeme na sjezdovku, naším cílem ale není rozhledna z bývalého skokanského můstku (tam jsme byli loni), ale nový srdíčkový fotopoint, který tady ještě loni nestál.

Do Nových Hutí dojdeme po cyklotrase, máme za sebou 17 kilometrů a čekání na autobus zpět do Tábora si zpříjemníme pozdním obědem v otevřené restauraci Tetřívek.

Nemusíme se tak vracet na začátek trasy ani řešit auto (a kdo bude řídit). Jen nastoupíme a necháme se odvézt domů.

INFO:
Autobus 280 jede v sobotu a v neděli v 6:21 z autobusového nádraží v Táboře, na Kvildě je v 9:27.

Zpět jede v sobotu a v neděli v 15:33, v Táboře je v 18:41.