Už máte za sebou několik koncertů. Slyší lidé na to, když má koncert přívlastek charitativní?

To je velký problém dnešní doby. Charitativních projektů každoročně přibývá a ne všechny budí důvěru. Nárůst je logickým důsledkem politicko-ekonomické situace. Je to přirozené vyústění naprosto nedostatečného zabezpečení sociální oblasti státem. Ať už z důvodů politické neschopnosti, nezájmu nebo skutečné ekonomické bezmoci. Bohužel ale ne všechny charity jsou transparentní. My ale ano a na to se snažíme upozorňovat. U nás každý dárce od počátku vidí své finanční prostředky pod variabilním symbolem dítěte, kterému se rozhodl pomoci, na transparentním účtu. Může si kdykoli zkontrolovat tok svých peněz, na webových stránkách je tabulka, na které se darované částky sčítají. Když se naplní požadovaná výše potřebné pomoci, další prostředky se už dávají na dalšího dětského klienta. Naložení s financemmi je pak dokumentováno na našem webu www.cislonaboha.cz a na webu www.dobryskutek.cz. Nic se nemůže ztratit a zpronevěřit. Na našich koncertech z částky 250 korun za lístek dáváme 200 korun přímou cestou na dítě. Formální šek s výtěžkem se předává rodinám při koncertu. Když přijde 100 lidí, dáváme 20 000 korun, 200 lidí znamená 40 000 korun a tak dále. Děti jou vždy vidět na plakátech a na webech.

Proč jste svému turné dali název Číslo na Boha?

Podle stejnojmenné písničky. Napadlo mě, jak by se člověk choval, kdyby nalezl na ulici vizitku na Boha s odkazem, že může volat, a když bude první, může se ptát. Inspirací byly různé ty přihlouplé souteže a reklamní kampaně. Písnička sama je zamyšlením nad hodnotami a nad hledáním opor jinde, když ji přitom můžeme hledat v sobě. Takže kdyby se naskytla možnost zavolat pomyslné nejvyšší instanci, tedy Bohu, co by to mohlo znamenat mít takový kontakt. Jaký by to vyvolalo zájem okolí? Pozitivní – lidé by si člověka s takovým kontaktem předcházeli a snažili se vetřít do jeho přízně, byl by slavný, populární. Negativní – někteří by se snažili ten kontakt jakkoli získat. Z toho v mé vizi vyplývá, že je lepší takový kontakt nemít, a hledat si odpovědi na případné otázky raději sám. To je i obsah klipu. Je v něm hodně vizualizováno číslo, které tehdy v počátku projektu existovalo, a když se na něj volalo, podpořilo se tím aktuální dítě z projektu. Nezískali jsme ale potřebnou podporu v rádiích a TV, a tak jsem linku po roce zrušil. Projekt se stal přesto úspěšným. Přes mé aktivity jsem pořádal sbírky, prodával jsem víno od Stanislava Mádla, který věnoval dva tisíce kusů lahví cuvé Slaný déšť. Celý výtěžek šel na děti. Projekt tedy přežil. Za rok a půl jsme dokázali pomoct šesti dětem. Ale rozhodl jsem se více celou záležitost propagovat a dostat projekt mezi veřejnost . Tak jsem vymyslel turné, do kterého jsem oslovil Leonu Machálkovou. Jsme kamarádi a kolegové z divadla, okamžitě souhlasila. Všechny tyto aktivity už jsou pod hlavičkou Číslo na Boha, například i velký letní multižánrový festival ve Frymburku. Od 26. července do 9. srpna proběhne na místní pláži devět koncertních večerů skupin jako Buty, Olympic, Čechomor, vystoupí Lucie Bílá a další interpreti, krom toho proběhnou doprovodné programy Festival bodypaintingu, dřevosochání, kaskadéři na motorkách, modelářská akrobacie, timber show Martina Komárka a další. Padesát korun z každé vstupenky na koncert půjde opět na konkrétní děti, stejně jako u turné.

Veřejné mínění bývá takové, že si protagonisté podobně charitativně zaměřených akcí stejně nechají svá vystoupení, ať už symbolicky, nebo více, zaplatit. Vyvrátíte to?

 Nevidím nic negativního na tom, že si umělec nechá zaplatit, jak říkáte symbolickou částku, když to pomůže dobré věci a získá se tím mnohem víc. Víte, to je zase taková ta naše česká povaha. Jak jsem říkal, charitativních projektů nesmírně přibývá a na umělce se požadavky na vystoupení na takových akcích jen sypou. Ale i oni musí platit složenky, účty za telefon a dopravu, a když se podíváte dnes na kulturu, není to právě ona, kdo by potřeboval charitativní podporu? Herecké honoráře jsou až na pár vyvolených tristní a místo aby rostly s náklady, tak zcela absurdně klesají. Například i v muzikálových divadlech, kde se pohybují na nejvyšší úrovni, je herecký honorář dnes na padesáti procentech cen před pěti lety. Kapely často hrají, jen aby si zahrály, na některých festivalech po nich dokonce chtějí platit za účast. A mohl bych pokračovat dál, je to velmi komplikovaná a rozsáhlá otázka. Ale na tu vaši odpovídám, že symbolický honorář považuji za vůli umělce maximálně pomoct a vážím si všech, kteří nám takto vystupují například i na našem letním festivalu. Díky nim a jejich koncertům se může podařit získat kolem jednoho milionu korun, a to je přece úžasné.

Setkáváte se s Leonou Machálkovou osobně s dětmi, které Dobrý skutek vytipuje a kterým jsou peníze určené? Jak taková setkání zvládáte emočně?

Herci a zpěváci jsou empatici. Často brečíme v kině, na koncertech, když je standing ovatin, při hymně… Jinak bychom se nehodili pro to povolání. A tak samozřejmě setkávání s dětmi s handicapem jsou o silných emocích. Na druhou stranu, stejně tak z profesních důvodů, musíte umět emoce ovládat a nedat na sobě znát, že jsme třeba skutečně rozrušeni. Ale určitě máte po takovém setkání o čem přemýšlet a přehodnotíte si spoustu svých malicherných problémů a trablů. Je to přínosné oboustranně.

Co mohou případní zájemci, kteří váhají, zda na koncert jít či nejít, očekávat od vašeho vystoupení? Jak je laděné, co se bude zpívat?

Natočil jsem přes čtyřicet filmových rolí, a to i po boku hvězd jako Michael York, Mario Brandauer, Hanna Sheygua a dalších. Hrál jsem v několika předních pražských divadlech, zpíval jsem jedny z hlavních rolí v muzikálech v divadle Kalich, moderoval soutěž Pálí vám to?!, vlastní pořady Update ZP a Uvař, co umíš. To se obecně ví. Ale méně se ví, že mám už osmým rokem rockovou kapelu Underhill a že jsem hudbu dělal dřív než herectví. A tak to beru jako možnost poznat mě jako zpěváka a hudebníka. Texty a hudbu si píšu sám, na turné jsme dali dohromady akustický tvar housle, kytara, cajón -ozvučená krabice místo bubínku, klávesy, vokál a můj zpěv a s Leonou jsme secvičili i dva duety. Leona zase turné odlehčuje krásnými známými poprockovými a baladickými hity. Je to skutečně dramaturgicky a hudebně ojedinělá záležitost a za 250 korun to určitě stojí. Navíc těch dvě stě korun dají přece postiženým dětem.

Proč jste v jižních Čechách vytipovali pro turné právě Strakonice a pak ještě Český Krumlov?

Jižní Čechy mám moc rád. V Písku i ve Strakonicích mám kamarády, vím, že ve vašem městě žijete kulturně, že se tu pořádá spousta krásných akcí, těším se například na dudácký festival. A tak doufám, že lidé dorazí i na náš koncert a že příští rok už budou o nás vědět, a budou se těšit předem, že zase dorazíme.

Chystáte něco podobného i pro příští rok?

Je to letos zakládající ročník turné a určitě chceme navázat a pokračovat v příštích letech dál. Už nyní víme, do kterých měst se určitě vrátíme – Mnichovo Hradiště, Znojmo, věříme že i Strakonice a Písek. Ale určitě nepojedeme například do Olomouce. S takovou arogancí vedení divadla a nezájmem o akci jsem se ještě nesetkal, i to je poučné a přínosné. Takoví lidé si nevidí na špičku nosu a jednou se jim jejich chování vrátí. Rád bych oslovil i další kamarády zpěváky a hudebníky, aby se zpojili, abychom na to nebyli sami. Je to ovšem běh na dlouhou trať. Tento ročník jsme připravovali od června loňského roku, je v tom neskutečných hodin práce, jednání, naježděných kilometrů a energie. Děláme to ve třech lidech a právě to je například náš vklad bez honoráře. Bez finančních prostředků se to ale celé dělat nedá, je zapotřebí mít partnery, jako u každého jiného kulturního projektu. Věřím, že Ti, co pomohli letos, pomohou i příští rok a že ještě získáme i další partnery. 

Jarka Krejčová