Pak tady máme brčka, ta slámově papírová, ekologická, která když máte delší dobu ve sklenici, změknou, můžete je vyhodit a srkáte si bez nich. Trošku mi to evokuje pelíškovské „soudruhy z NDR, kteří prostě někde udělali chybu.“ Myslím, že právě brčka i uchošťoury jsou ten nejmenší problém…

A taky sýr Primátor. Ten mě štve nejvíc. Protože ho miluju celý život. Kdysi nejenomže býval jednou tak vysoký, ale pamatujete, jak byl tuhý? Krásně se dal nastrouhat a maminka ho pak míchala s vajíčkem, kořením a salámem, mazala směsí plátky veky, opekla a dělala pak se zeleninovou oblohou chlebíčky. Primátor měl specifickou chuť, kdepak eidam. A když jsem byla na intru, tak rohlík a Primátor stačil na večeři, vidím živě, jak se jakoby malinečko drobil. Taky to pamatujete? Teď si ho můžu takřka namazat, vlastně by při současné velikosti musely být sýry dva.

Dokonce jsem psala i do Madety, jak upadla kvalita a snížilo se i množství sýra v jednom trojúhelníčku. Z odpovědi vyplynulo, pokud to přeženu expresivně, že jsem asi upadla na hlavu já, receptura prý je stejná, kvalita se hlídá. Norma tedy bude asi někde jinde.

Šunka je pro změnu plná vody, hledám pořád tu nejsušší. Obsah bonbonů v sáčcích má méně gramů, tuhle dokonce i vnoučkova tyčinka Deli volně plula v obalu, který jí býval těsný tak akorát. Tak bych mohla pokračovat.

A nejhorší je, že my nemůžeme nic a já bych přitom za jeden starý poctivý Primátor a strakonický voňavý Rabů rohlík šla světa kraj…