Blog Zdeňka Lanze: Strach nad městem
Fanoušky napětí zklamu hned na začátku. Nepůjde totiž o vzpomínku na francouzský kriminální thriller s J. P. Belmondem v hlavní roli z roku 1975, ale o současné dění v naší – tedy České republice.
O co konkrétně jde? V těchto květnových dnech o nic menšího, než o oslavy výročí osvobození Československa v roce 1945 od německé okupace. Ostatně tak jako každý rok. Už jedenaosmdesát let. Na tom by nebylo nic divného, kdyby…
Starší generace si jistě pamatuje, že před rokem 1989 se slavilo pouze osvobození Československa Rudou armádou. Sice se přiznával fakt, že západní část republiky osvobodila armáda americká, ale po nějakých oslavách nemohlo být ani vidu ani slechu. Po listopadu 1989 se situace otočila. Začalo se oslavovat osvobození západní části republiky americkou armádou – jistě právem a po zásluze, ale na význam Rudé armády při osvobození podstatné části republiky se začalo jaksi pozapomínat. Zjevně na pozadí srpna 1968 a obsazení Československa armádami pěti států Varšavské smlouvy.
Vztahy s Ruskou federací se začaly přiostřovat v roce 2014 po ruském obsazení Krymu. K uklidnění samozřejmě nepřispělo ani odstranění pomníku maršála Koněva z pražské Bubenče v roce 2020. Ale v okamžiku, kdy občanská válka na východě Ukrajina přerostla v invazi Ruska na „sporná území,“ stal se z Ruské federace náš úhlavní nepřítel č. 1.
Ale nechme pro tuto chvíli stranou analýzu příčin těchto tragických událostí a vraťme se k letošním, právě proběhnuvším, oslavám. V sobotu 9. května mne na webu JčTeď zaujal článek s názvem V Písku vzdali vyvěšením vlajek úctu spojencům, kteří v roce 1945 osvobodili Československo. Sovětská musela pryč.
Podle článku písecký starosta Michal Čapek (ANO) na svém facebookovém profilu mj. napsal: „Dnešní den měl být především důstojnou připomínkou konce druhé světové války. Dne, kdy padlo jedno největší zlo moderních dějin. Ve svém projevu jsem zdůraznil, že historie se nemá ohýbat podle momentální politické módy. Že v Písku si na nic nehrajeme a připomínáme si všechny spojence, kteří nacismus porazili.
Proto u nás visí (visely) vlajky všech osvoboditelů. Americká i sovětská. Přesně tak, jak to odpovídá historii našeho města, kde se obě armády potkaly. A teď ta nejlepší část dnešního příběhu.
Telefonovala mi policie, že prý pácháme trestný čin. Vlajka sovětská prý musí okamžitě dolů, protože od 1. ledna je to trestné. Ano, čtete správně. Pietní vzpomínka se v mžiku změnila v policejní spis.
Podle této „logiky“ se dnes město Písek, Prácheňské muzeum, Československá obec legionářská, a dokonce i spolek Buddies of the 4th Armored Division Písek (přátelé 4. obrněné divize) proměnili v nebezpečné šiřitele totality.“
Ano, zjevně není pochyb. Policie (prý na upozornění) postupovala podle nového znění § 403 trestního zákoníku Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka
Jeho odstavec (1) do 31. 12. 2025 zněl:
(1) Kdo založí, podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
A nyní od 1. 1. 2026 odstavec (1) zní:
(1) Kdo založí, podporuje nebo propaguje nacistické, komunistické a jiné hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
Kdo tuto novelu vymyslel a kdo ji podepsal? Zkuste hádat…
Možná, že celá „aféra“ skončí podáním vysvětlení na policii. Alespoň já v to doufám. Ale stejně. Starosta okresního města nechá v rámci oslav osvobození nad fašismem vyvěsit vlajky všech států vítězných spojenců, tedy i bývalého Sovětského svazu. Byla to mezinárodně uznávaná vlajka členského státu OSN a Rady bezpečnosti. Než se Sovětský svaz rozpadl.
Pro procitnutí si dovolím připomenout, že je květen roku 2026, žijeme v České republice, kterážto je – alespoň dle Ústavy – svobodnou a demokratickou zemí.
Nedivil bych se, kdyby někteří občané, a nejen ti písečtí, měli strach. Já ho tedy mám.

Diskuse k článku