Kolik let ještě uplyne, než naše legislativa umožní odstranit tuto smrtící nástrahu od našich silnic? Tyto a podobné otázky si pravděpodobně mnozí motoristé kladou, když míjejí na první pohled i elegantní stromořadí podél silnic, mnohdy ale s odřenými kmeny stromů, na kterých je připevněn křížek, tabulka se jménem, fotka či kytička.

Názory se ale diametrálně liší. Od silničářů, kteří mají podobný názor jako já, až po militantní zastánce historických stromořadí lemujících naše silnice.

Hledal jsem na internetu nějaký odborný článek, který by můj názor podpořil. A našel jsem. Na stránkách Policie České republiky – Krajského ředitelství Moravskoslezského kraje text Stromořadí u silnic s uvedením autora (por. Ing. Vafek, Územní odbor vnější služby, Dopravní inspektorát Prostějov). Je sice z roku 2009, ale dle mého názoru stále velmi aktuální:

„Předkládám materiál k problematice stromořadí kolem silnic. Tento materiál není mým výmyslem, ale je to názor odborníků zabývajících se bezpečným utvářením pozemních komunikací nejen u nás, ale i v zahraničí. U nás se problematikou bezpečného utváření pozemních komunikací zabývá např. Centrum dopravního výzkumu Brno, Dopravní fakulta ČVUT, EDIP Liberec a další odborné organizace..

Vybočení vozidel z vozovky s následkem havárie určitě nelze vyloučit, neboť některé příčiny dopravních nehod mají objektivní charakter. V ohromném počtu řidičů jsou jedinci nezkušení, unavení, na vozovkách občas a místy dochází ke vzniku náledí, vyskytují se i situace, kdy volba vyjetí ze silnice je jedinou možností, jak zabránit střetu s druhým vozidlem, jež se např. ve smyku pohybuje v protisměru. Řidiči se mohou i vyhýbat zvěři, zvířatům na vozovce apod.

Problematiku nelze řešit pouze výchovou řidičů, protože vznik anebo řešení krizové situace vždy závisí na zkušenosti a odpovědnosti účastníků, na jejich okamžité kondici a dalších i vnějších faktorech. Proto je třeba okolí komunikací této skutečnosti přizpůsobit s cílem výrazně snížit počet nárazů na pevné překážky a zmírnit jejich následky. Znamená to zejména redukovat počet, blízkost a masivnost pevných překážek na nejnutnější míru.

Riziko usmrcení při nárazu na sloup či strom je více než osminásobné v porovnání s tím, kdy k vyjetí mimo silnice dojde na místě bez pevných překážek podél silnice. Dle německých zkušeností, pokud by kolem silnice byl souvislý živý plot z pružných dřevin, riziko usmrcení je zde dokonce desetinásobně menší, jako při vyjetí mimo silnici se stromořadím. Pokud automobil po opuštění silnice nenarazí na pevnou překážku, je jeho zpomalení limitováno třením o terén. Tím je i limitováno přetížení působící na posádku vozidla. Tak lze bez vážnějších zranění přežít i převrácení automobilu, v němž je člověk jako rytíř v brnění, pokud ovšem nepřipoutaný z vozidla nevypadne. Zcela jiné poměry ale nastanou, když automobil narazí na pevnou překážku. Osoba připoutaná i bezpečnostními pásy při nárazu zůstává sedět na místě, drží ji bezpečnostní pásy, ale vzhledem k setrvačnosti dochází u vnitřních i dalších orgánů k jejím vážným poškozením.

Stromy kolem silnic představují nejčastější překážku. Problém střetu vozidel se stromem je přitom jaksi skrytý, nenápadný, neboť ze statistik se jako příčina nehod nejčastěji uvádí jen rychlost, alkohol, nedání přednosti, nesprávné předjíždění apod. Je třeba připomenout, že v Dánsku, Finsku a Švédsku je dokonce z hlediska bezpečnosti silničního provozu stromořadí kolem silnic zakázáno. A Dánsko je rovinatý stát bez jakékoliv konfigurace terénu a lesů na rozdíl od ČR. V Německu a Rakousku postupují jednotlivé země samostatně, v některých je opět stromořadí kolem silnic zakázáno. Ve státech vyspělé EU není počet stromořadí kolem silnic tak masivní, jako je u nás. Stromořadí je zde většinou kryto svodidlem.“

Policista, který je autorem textu, uvádí, že dopravní psychologové upozorňují na další negativní jevy. Velmi časté střídání stínu a světla na silnici se stromořadím vede ke zvýšené únavě řidiče. Míhání stromů kolem projíždějícího vozidla vede opět ke zvýšené únavě řidiče, zvýšená únava může vést k dopravním nehodám. Stromořadí na vnitřní straně zatáčky podstatně zhoršuje rozhled na zastavení.

Jako příklad bezohledného postupu orgánů životního prostředí k bezpečnosti silničního provozu zmínil rekonstrukci silnice II/367 Bedihošť-Polkovice na Olomoucku, která proběhla v roce 2008. S jednotlivými obcemi bylo dohodnuto vykácení stromů kolem této silnice, poněvadž stromořadí bylo velmi blízko krajnice. Obce povolily kácení s tím, že výsadba náhradní zeleně se provede v okolí potoků a v místech tvoření tzv. biokoridorů. Na zásah orgánů životního prostředí se však muselo stromořadí vysadit opět kolem silnice…

Autor dále připomíná, že stromořadí kolem silnic mělo smysl a vzniklo v době císařovny Marie-Terezie, v době koňských potahů, kdy stromořadí chránilo koňské spřežení i vojenské, případně přesouvající se pěší vojsko, v létě před horkým sluncem. V současné době však stromořadí kolem silnic ve všech směrech negativně ovlivňuje bezpečnost silničního provozu, je pevnou překážkou stojící ročně značné množství lidských životů. Na zachování tradice za každou cenu nelze trvat. Ani na dráze netrvají na zachování parních lokomotiv, které v jezdily bývalém Rakousku-Uhersku a následně Československu.

Uběhlo skoro dvacet let – a nic…

Od apelu severomoravského policisty v roce 2009 se nestalo nic pozitivního, co by vedlo k nápravě neutěšeného stavu. Vyznat se v dnešní legislativě a předpisech není právě jednoduché, ale kdo si dá práci a pokusí se příslušná ustanovení o stromech u silnic vyhledat, možná s překvapením zjistí, že vývoj jde zcela opačným směrem, než je ten, který by přispěl k větší bezpečnosti silničního provozu.

Například v roce 2019 v článku Několik poznámek k novelizované ČSN 73 06 01 (Projektování silnic a dálnic – pozn. autora) citovaný inženýr Vafek (t. č. již v důchodu) k článku 8.19.2 uvádí, cituji: „Redukovat vzdálenost od nebezpečné překážky, především stromořadí, na 50 procent, považuji za velký problém v bezpečnosti silničního provozu. Toto znění normy výrazně zvyšuje nebezpečnost okolích pozemních komunikací.“ Konec citace.

Alarmující je i článek s názvem – 2,5 metru „navíc“ pro stromy, který s podtitulem Novela zákona o ochraně zemědělského půdního fondu dává zelenou výsadbám podél cest. Článek vyšel na stránkách Nadace Partnerství v červenci, pravděpodobně roku 2024. Podle článku z 1. července 2024 vstoupil v platnost zákon o ochraně zemědělského půdního fondu, který mění dosavadní právní úpravu. Autorka článku to dokládá citací § 15 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, která zní:
„(3) Na silničním pozemku se přípustná vzdálenost stromu od společné hranice se sousedním pozemkem podle občanského zákoníku snižuje v rozsahu, v jakém je to nezbytné pro splnění požadavků podle odstavce 1, přičemž však nesmí být kratší než 0,5 m. Na pozemku přilehlém k veřejně přístupné účelové komunikaci se tato vzdálenost snižuje v rozsahu, v jakém je to nezbytné pro zajištění bezpečnosti užití této komunikace, přičemž však nesmí být kratší než 0,5 m.“ Konec citace.

Mé pátrání – resp. googlování, skončilo nálezem asi nejucelenějšího materiálu ohledně výše uvedené problematiky. Jsou jím Technické podmínky Ministerstva dopravy TP 99 Vysazování a péče o silniční vegetaci z října 2024. V odstavci 4.1.3 Limity umístění dřevin, tam je, zdá se, vše pěkně pohromadě. Možné způsoby řešení lze přitom nalézt např. na stránkách cdv.gov.cz (Centrum dopravního výzkumu).

Navrhuji proto, aby všichni lidé zodpovědní za tento stav, včetně zákonodárců hlasujících pro výše uvedené negativní legislativní změny, museli povinně projít jakýmsi seminářem, jehož součástí by byla exkurze na místa, kde účastníci silničního provozu zemřeli nebo byli zraněni při nárazu do stromu. Nedílnou součástí semináře by byla i návštěva pozůstalých rodin. Jinak se vysazování stromů v blízkosti pozemních komunikací – tohoto „zabíjejícího nešvaru“, snad nikdy nezbavíme!