Letos uplyne 81 let od konce války v Evropě, která sice do šumavských lesů nepřinesla frontové linie, ale zásadně ovlivnila osud zdejšího opevnění. Bunkry totiž nikdy nesplnily svůj původní účel – nebyly použity v boji. Jejich příběh se uzavřel už o několik let dříve, po podpisu Mnichovské dohody, kdy muselo Československo pohraniční území bez odporu opustit.

Právě v letech 1937 a 1938 vznikala na Prachaticku hustá síť lehkého opevnění. Vojáci budovali malé železobetonové objekty, které měly chránit strategické přístupy přes Šumavu. Linie vedly například přes Libínské sedlo, okolí Volar, Křišťanovic nebo směrem k hranicím s Německem a Rakouskem. Dodnes se odhaduje, že v regionu existují desítky těchto bunkrů, často rozmístěných v krátkých rozestupech tak, aby se navzájem kryly palbou.

Každý z těchto objektů byl navržen pro několik vojáků, vybaven kulomety a měl přesně definovaný sektor palby. Jejich úkolem nebylo nepřítele definitivně zastavit, ale zpomalit jeho postup a získat čas pro mobilizaci armády. Paradoxem historie zůstává, že k tomu nikdy nedošlo.

Historik Šumavy a bývalý učitel Pavel Fencl, který se i v důchodovém věku věnuje historickým přednáškám především v Prachatickém muzeu, připomíná, že část opevnění dnes slouží také jako připomínka regionálních dějin pro veřejnost. „My tady máme v Prachaticích dva nebo tři bunkry jako naučnou stezku, otevřenou zhruba před třemi lety. Začíná to stezkami na návsi Libínského sedla a končí u bunkrů v okolí Perlovic,“ říká Fencl.

Dnes jsou bunkry rozeseté po krajině v různém stavu. Některé zůstaly téměř nedotčené a zachovaly si svou původní podobu, jiné pohltila vegetace nebo byly v minulosti poškozeny. Vlastnictví je rozdělené – část objektů patří státu, jiné obcím a některé přešly do rukou soukromníků či nadšenců, kteří se snaží o jejich obnovu.

Právě díky těmto nadšencům se některé bunkry postupně otevírají veřejnosti. V okolí Volar nebo Soumarského mostu lze narazit na opravené objekty, které slouží jako malé muzeum v terénu. Návštěvníci zde mohou nahlédnout dovnitř, prohlédnout si dobové vybavení a získat představu o tom, v jakých podmínkách by vojáci v případě konfliktu sloužili.

Muzeum lehkého opevnění u Soumarského mostu ve Volarech navíc zahájí letošní muzejní sezonu 9. května od 14 hodin. Vstupné se obvykle pohybuje v řádu desítek korun a prohlídky často doprovází výklad dobrovolníků, kteří historii opevnění znají do detailu. Právě osobní nadšení průvodců dává návštěvě jedinečný rozměr, který klasická muzea jen těžko nahrazují.

Bunkry na Prachaticku tak nejsou jen zapomenutými stavbami v lese. Jsou součástí příběhu, který se sice nikdy plně nenaplnil, ale o to silněji dnes promlouvá. Stačí sejít z turistické cesty, zastavit se u zarostlého betonového objektu a na chvíli si představit dobu, kdy se tady rozhodovalo o budoucnosti celé země.