Jak vlastně vznikla myšlenka propojit v Turovci přírodu s počítáním?

Jsem rodačka z Turovce, takže zdejší les znám odmalička a vždy jsem v něm viděla velký potenciál. Původně jsem vystudovala cestovní ruch a ekonomiku, proto mám blízko k mapám i tvorbě tras. Posledních sedm let se věnuji právě výuce matematiky a jako učitelka, speciální pedagožka a individuální lektorka doučuji žáky na Táborsku. Matematická stezka vznikla z jednoduché myšlenky – nabídnout dětem i jejich rodinám během letních prázdnin smysluplnou aktivitu, která spojí pohyb v přírodě se zábavným procvičením matematiky.

Pro koho je stezka určena? Má šanci ji zvládnout i žák, který matematiku příliš nemusí?

Stezka je primárně určena pro žáky 2. až 5. třídy základní školy, ale je připravený i doplňkový arch s úkoly pro starší děti. S úsměvem říkám, že ji zvládne matematicky nadaný druháček i méně zdatný osmák. A co se týče pohybu a orientace v terénu, tam může bez obav vyrazit celá rodina.

Co děti na trase čeká?

Děti řeší logické slovní úlohy na deseti samoobslužných stanovištích. Každou úlohu mohou vypočítat vlastním postupem, podle správného výsledku vyberou příslušné písmenko a postupně vyluští tajenku. Všechny slovní úlohy jsou tematicky zasaženy do prostředí Dubánků, takže matematika přirozeně navazuje na příběh lesa. Největší odměnou je radost z vyřešených úloh, která dětem dodává motivaci věnovat se matematice i dál. Zároveň je to i příležitost strávit společný čas a třeba si doma říct: Já to věděl dřív než táta! Děti si procvičí základní početní dovednosti, ale také porozumění textu, výběr důležitých informací při řešení slovních úloh. Právě propojení matematiky a českého jazyka je jedním z hlavních přínosů všech stanovišť.

Vy se matematice a doučování věnujete už řadu let. Co vás k této profesi vlastně přivedlo?

Doučování je mojí srdeční záležitostí už od vlastních studentských let. Učitelkou jsem necelé dvě dekády. Dá se říci, že učit a doučovat je v podstatě totéž – jen se liší počet žáků na druhé straně. Je velký rozdíl vysvětlovat novou látku třiceti dětem najednou, nebo se věnovat jednomu individuálně. Intenzivně se individuálnímu doučování matematiky věnuji poslední dva roky během rodičovské dovolené. Právě tato práce mě utvrdila v tom, jak velký význam má osobní přístup ke každému dítěti.

Máte pocit, že poptávka po doučování na Táborsku roste? A chodí k vám spíš děti, které potřebují zlepšit známky, nebo ty, které chtějí na víceletá gymnázia?

Přicházejí všichni. Letní doučování má jinou podobu než období před přijímačkami na střední školy. Zatímco na jaře jsem se setkávala asi se dvaceti žáky, v létě je zájem přibližně pětinový. Každý ale přichází podle svých potřeb – někdo pravidelně jednou týdně, jiný jednou za 14 dní nebo jen před testem. Zájem o doučování dlouhodobě roste a stává se stále běžnější součástí vzdělávání. Velký narůst vidím hlavně u přípravy na přijímací zkoušky od zavedení jednotných testů Cermat před deseti lety. Nedávná elektronizace přijímacího řízení tento trend ještě posílila. Zároveň roste poptávka po online doučování, i když například geometrie se přes počítač vysvětluje mnohem obtížněji. Baví mě hlavně ta pestrost – od nejmladších tříd základky až po maturanty. Každý má svůj cíl a společně hledáme cestu, jak matematice lépe porozumět. Celkově nejvíce žáků tvoří končící ročníky nebo děti připravující se přestup na víceletá gymnázia.

Co činí dětem v matematice největší problémy?

Nejčastěji od žáků slýchám, že problém nemají ani tak s matematikou, ale spíše se způsobem jejího vysvětlování. Zmiňují rychlé tempo, málo prostoru na pochopení, pocit nespravedlivého hodnocení nebo neuznávání jiných, přitom správných postupů řešení. Práce s chybou je v matematice velmi důležitá – žák si uvědomí, kde udělal chybu, pochopí ji a příště ji už neopakuje.

Čím si vysvětlujete, že mají dnešní děti s matematikou víc potíží než dřívější generace?

Dnešním dětem často chybí motivace, protože nevidí, k čemu jim matematika v životě bude. Proto je důležité ukazovat její využití v běžných situacích – při nákupech, vaření, práci s teplotou, sportu, technických činnostech nebo plánování. Matematika není jen o číslech v sešitě, ale o dovednosti, kterou používáme každý den. Častým problémem je to, že se učivo probírá příliš izolovaně. Když se v souhrnném testu objeví úloha v jiné podobě, žáci někdy nevědí, jaký postup použít. Proto je důležité matematiku opakovat průběžně a učit ji ve spirále, nejen po jednotlivých tématech. Domácí příprava a její vymahatelnost byla rovněž upozaděna, učitel si dnes nemůže vůči žákovi dovolit nevypracovaný domácí úkol hodnotit nedostatečnou.

Jak do toho všeho zasahují moderní technologie? Pomáhají, nebo spíš odvádějí pozornost?

Myslela jsem si, že s kalkulačkami v mobilech se výuka matematiky změní opačným směrem. Dříve byl důraz hlavně na pochopení postupu a logiku a počítačky se mohly volně používat od druhého stupně. Dnes jsou na základních školách omezené a děti musí mnohem více počítat zpaměti nebo písemně pod sebou. Výhodou současnosti v domácím prostředí je snadný přístup k informacím – videa nebo umělá inteligence pomohou najít řešení, sice ne vždy vhodné pro příslušný ročník, a ne vždy skutečně a názorně vysvětlí… Mimochodem, pedagog může být v budoucnu jedna z mála profesí, kterou umělá inteligence nenahradí.

Dokážou se dnes děti vůbec soustředit delší dobu?

Záleží na konkrétním žákovi. Udržet pozornost u jednoho příkladu většinou zvládnou, pokud mu rozumí a vidí smysl řešení. Problém může nastat spíše při únavě, pozdní hodině nebo po náročném dni. Pomáhá střídat způsoby práce a ukazovat různé typy úloh.

Jak mohou rodiče poznat, že je čas vyhledat pomoc?

Rodiče to často poznají podle zhoršených známek. Signálem může být, že úkoly trvají neúměrně dlouho anebo dítě ztrácí sebevědomí a začne se matematice záměrně vyhýbat. Pokud se rodič s dítětem pravidelně učí, často sám pozná, kdy už mu vysvětlování nestačí nebo potřebuje další podporu. Doučování pak může být dobrým způsobem, jak dítěti pomoci a posílit jeho jistotu. Nejčastější chybou rodičů je, že začnou situaci řešit až příliš pozdě – často až ve chvíli, kdy hrozí horší známka na vysvědčení. Důležité je také naučit děti přijímat neúspěch. Jedna horší známka z písemky nic neznamená, důležité je poučit se a pokračovat dál. Někdy rodiče také nevědomky přenášejí na děti své vlastní nesplněné ambice.

Má smysl dítě do matematiky nutit, když k ní nemá vztah?

Stručně: ne. Donutit dítě, aby mělo rádo matematiku, nejde. Můžeme ale hledat, co ho na ní zaujme – stavět tělesa ze sítí, fotit souměrnosti, střídat role učitel – žák nebo začít výrazně jednoduššími úlohami. Samotný dril a vyplňování pracovních listů většinou k oblibě matematiky nevede.

Co byste poradila rodičům, kteří sami v matematice nejsou příliš kovaní, ale chtějí své děti podpořit?

I bez znalosti matematiky může rodič udělat hodně. Pomáhat počítat při běžných činnostech nebo při společné hře. Důležité je naučit dítě rozdělit velký úkol na menší kroky, chválit i za dílčí pokroky a vést dítě k tomu, aby si postupně dokázalo vytvořit obecné pravidlo. Právě schopnost přecházet od konkrétního k abstraktnímu je jedním ze základů matematického myšlení.

Kudy na matematickou stezku?

Matematická stezka se nachází v Přírodním parku Turovecký les. Nástupní místo je na parkovací ploše u lesa mezi Turovcem a Planou nad Lužnicí. Při jízdě od Turovce je třeba po projetí lesního úseku ve tvaru písmene S odbočit vlevo, ve směru od Plané nad Lužnicí přibližně po 500 metrech průjezdu lesem vpravo. Trasa měří necelých pět kilometrů, je přístupná zdarma a bude otevřená do konce letních prázdnin. U vstupu jsou návštěvníkům k dispozici záznamové archy i tužky.