Komedie měla premiéru 1. září 1976. Po 50 letech si mohli v sobotu 1. srpna dopoledne zájemci projít některá filmová místa a zavzpomínat spolu s tvůrci na řadu ikonických scén a hlášek. V Obděnicích se sešlo zhruba 900 lidí, kteří se vydali na pochod na 6, 7 nebo 10 kilometrů. Během dne se pak sešlo více než 1500 nadšenců, kteří si přišli poslechnout autentické zážitky z natáčení.

Nechyběl ani filmový kvíz, který měl asi deset otázek a proběhl v čase čekání než se setmí, aby se mohlo promítat. Zúčastnily se ho asi tři desítky lidí, kteří se při jejich zodpovídání pobavily. I když spousta lidí po besedě odjela, na promítání filmu přijeli jiní. Konec večerního promítání zakončil potlesk asi dvou set diváků.

O hudební doprovod se během dne postarali Tři veteráni a nechyběla ani skladba Není nutno. Dobrovolné vstupné a startovné bylo věnováno na domácí hospic Křídla v Sedlčanech.

Nezapomenutelné setkání zorganizovali dobrovolní hasiči z Obděnic za podpory obce Petrovice, v čele se starostou SDH Obděnice Petrem Čihákem a jeho sestrou Jitkou Vanišovou z Ohrady. Jitku napadla myšlenka, že by mohli uspořádat pochod po okolí Obděnic, kde se natáčela komedie Na samotě u lesa, na to se hned navázaly další možnosti oslav. To bylo zhruba před rokem. Na začátku letošního roku pak začaly důkladné přípravy, které se vyplatily v podobě nezapomenutelných zážitků a vzpomínek na natáčení.

Na natáčení vozili své první lásky

Než se sešli hosté z filmařského týmu, zavzpomínal Josef Žemlička s manželkou Miluškou na natáčení. „Bylo mi 16 let. Tenkrát pana Kemra vozili okolo naší chalupy, měl zahnutou hůl, klobouk, byl neoholený, prostě klasika,“ vypráví Josef. „Filmaři tam měli zázemí a kluci jezdili na pionýrech, vozili jsme tam holky, ty naše první lásky, strašně rád na to vzpomínám. Pamatuju si pana Kabáta, kterému patřil ten dům, to byl svobodný mládenec. Později chalupu prodali nějakému panu Kašparovi, ten ji přestavěl do původního stavu, to bylo moc krásný. Dnes už je to jinak. Dochovala se snad jen zvonička,“ vyprávěl pamětník.

Kolikrát Josef viděl film? „Nesčetněkrát, předem už si říkáme hlášky, co řeknou, to je taková oddychovka, že snad nic lepšího nemůže být. Vzpomínám na lidi, kteří jsou tam natočení. Třeba pouť v Havlovicích, kde si zahráli kluci paní Bardové jako komparzisté, těm je dneska přes 50 roků,“ vzpomínal.

Městští lidé si chtěli užívat venkova

Poté už starosta Petrovic Pavel Kubíček pozval na jeviště dvorního kameramana Jaromíra Šofra, který má na svém kontě například oscarové Ostře sledované vlaky, Postřižiny, Vesničko má, středisková, Obsluhoval jsem anglického krále, za které dostal ocenění Český lev, nebo pohádku S čerty nejsou žerty. Jeho zásluhou je výběr lokace chalupy, na které se natáčelo. „Městští lidé si prostě chtěli užívat venkova,“ prozradil dějovou linku filmu hlavní kameraman.

Ke slovu se dostal i asistent kameramana Martin Procházka, který byl velice stručný stejně jako skriptka Lilian Havlíčková. Natáčení si velice užívali, stejně jako celý štáb. Klapka Jitka Radová třeba celý život hrdě nese jméno, podle ní byla pojmenována i legendární kráva.

Asistentka vedoucího výroby Marie Ryšlinková (Kratochvílová) na natáčení vzpomíná velice ráda. „Všichni jsme si tak nějak sedli, včetně herců. Točilo na jednom místě a v létě, bylo to hodně příjemný a pohodový. Samozřejmě tam byl Josef Kemr, který tmelil tu partičku i dlouho po natáčení. Vzpomínám na Láďu Smoljaka, na pana Třísku, byli skvělí spolupracovníci, parťáci, kamarádi,“ vzpomněla. „Některé komparzní scény se točily s lidmi z okolí, takže asi otcové nebo dědové možná vyprávěli, jak tady filmaři řádili,“ nastínila.

Jak se hraje opilec

„Měl jsem hrát, že se opilí vracíme v noci z hospody, a já si říkal, že budu trapnej. A Menzel mi poradil. Nehraj opilce, ale dělej člověka, který se snaží jít rovně. Tahle rada mě zachránila,“ prozradil Svěrák.

Pavel Kubíček zmínil i zprostředkovanou vzpomínku tehdy12letého pamětníka na Danielu Kolářovou, kterého zaujala svou krásou. „Tehdy jsem s sebou měla ročního synka Šimona a v hlídání se střídala babička a můj muž, já jsem se mu věnovala, když jsem se vrátila z natáčení,“ vysvětlila herečka. „Na natáčení byla úžasná atmosféra, celý štáb i lidé se chovali bezvadně, byli normální, nikdo nedělal scény, byly prázdniny, nikam jsme nepospíchali, takže to bylo opravdu v pohodě. Pan režisér s kameramanem byli bezvadně připravení, byla pohoda, všichni jsme si to báječně užívali“ pochvalovala si.

Slzel i Smoljak

Zdeněk Svěrák zmínil také Ladislava Smoljaka, s kterým do té doby psali komedie, a tady byly i dojemné scény. Třeba pasáž, kdy děda Komárek slibuje, že se odstěhuje na Slovensko a příští jaro už nezaseje. „To je podle skutečného zážitku z naší společné chalupy. My jsme toho dědu opravdu neměli rádi, protože on sliboval, a on zase zasel. My jsme si říkali, co to je za člověka?,“ líčil Svěrák. „Když jsme to psali, uvědomili jsme si, že má pravdu, že se mu z domova nechce. Když nám pak střihač Jirka Brožek pustil film poprvé ve střižně, tak říkal pane Smoljak, vy pláčete, vždyť jste to napsal,“ dodal.

Menzel režíroval slepice i krávu

Režisér Jiří Menzel si přál, aby na chalupě seděly všechny slepice vedle sebe na plotě. Rekvizitář úkol splnil, když se štáb vrátil z oběda, byly vedle sebe pěkně vyřádkované. Když ale zazněla klapka, vyplašily se a vzlétly. Ale ne daleko… Všechny slepice visely pod okapem a houpaly se na provaze, protože je tam rekvizitář prostě přivázal.

Zdeněk Svěrák oxidoval

V poznámkách z natáčení se objevila vtipná maskérská poznámka, že pan Svěrák sice nalíčený je, ale strašně rychle oxiduje. „Svěrák nemá co oxidovat!“ zlobil se režisér. Zvukaři si zase stěžovali, že mluví moc potichu, prý jako závan větru. Menzel tedy Svěráka nabádal ke zřetelnému mluvení i na hřbitově slovy: „Zdeňku, nahlas! Jsi na venkově, tam na sebe všichni řvou!“

Martin Hradilek (Lojzík) vzpomínal, že v době natáčení mluvil velice špatně a na logopedii začal chodit až později. Obdivoval Menzela, že mu nechal jeho autentický hlas. Jeho sestře Marii, dnes Vnoučkové, se přezdívalo Mafie. Šlapala si na jazyk a místo Mařka říkala Mafka. Odtud pochází přezdívka Marie – Mafie.

Realita vs. film

Původním majitelem domu byl pan Kabát, svobodný mládenec. Slavná hruška u chalupy stojí dodnes, zahrada vypadala v televizi mnohem větší než je ve skutečnosti. Zvonička v Radešicích je stále původní, stejně jako místo, kde se konala pouť v Havlovicích.

Všichni odcházeli nadšení a nešetřili slovy chvály směrem k organizátorům i filmovému fenoménu. Náročnou organizaci celého projektu zvládli Obděničtí na výbornou, i proto se hosté dotazovali organizátorů, zda bude alespoň pochod příští rok. „To bude záležet hlavně na majitelích pozemků, přes které vedl, určitě už bude ale bez besedy,“ prozradila Jitka Vanišová. „Děkujeme hasičským sborům a organizacím z okolních obcí, které nám zapůjčily např. stany, stoly a lavice. Jsme moc rádi, že zde stále funguje ochota a sousedská výpomoc. Velký dík také patří rodině Podlipských, která nám poskytla pozemek k uspořádání celé akce,“ uzavřela.

V novinách se dovíte, jak probíhal konkurz na krávu Jitku, co miloval režisér Jiří Menzel nebo jak doporučoval pít alkohol Josef Kemr. Ve videu pak Zdeněk Svěrák prozradil přesný okamžik, kdy se mohlo začít natáčet nebo jak pojmenovali krávu. Zahráli i Tři veteráni legendární písničku Není nutno.