Při setkání děti tvořily společně s obyvateli domu s pečovatelskou službou zmrzlinu z papíru, ale mlsala se i zmrzlina opravdová, pěkně chladivá. A hlavně se vyprávělo. Děti poslouchaly příběhy žen, které do Milevska přivedly životní cesty z různých koutů republiky. Jedna z obyvatelek domova prožila většinu života v Karlově Studánce, jiná pochází od Mariánských Lázní. Další vzpomínala na léta, kdy pracovala jako učitelka v mateřské škole. „Je to krásná práce, ale člověk při ní nese velkou zodpovědnost,“ svěřila se dětem.
Řeč přišla i na to, jak se seniorům v domově žije. Vyprávěli, že si sami zdobí chodby, navštěvují se a vzájemně si pomáhají. Někteří na místo v domově čekali i dva roky. Přesto dnes berou Milevsko jako svůj domov, často i proto, že se sem za svými dětmi a vnoučaty přestěhovali z jiných krajů.

Jedna z obyvatelek zavzpomínala, že zná pracovnice Milísku od jejich šestnácti let. Další zase připomněla, že do jesliček kdysi chodila její pravnučka.
„Když se dozvěděli, že za nimi znovu přijdeme, měli radost už několik dní dopředu. Říkali nám, že jim naše návštěvy vždycky rozveselí den,“ uvedla ředitelka a jednatelka Jesliček Milísek Lenka Bečková. „Zmrzlina šla na dračku, ještě jsme přikupovali,“ smála se.