Cesta za prachatickými „nej“ může začít u Křišťanovického rybníka nedaleko Záblatí. Vodní plocha o rozloze necelých patnácti hektarů byla uměle vytvořena kolem roku 1950 na místě původního rašeliniště, přes které protékala voda. Vybudováním hráze vznikla nádrž určená k jejímu zachytávání a zadržování v krajině. Hladina rybníka leží v nadmořské výšce 785 metrů, díky čemuž bývá označován za nejvýše položený rybník v České republice. Jeho dno tvoří vrstva rašeliny a vodu do něj přivádějí přítoky z okolních rašelinišť. Právě rašelina propůjčuje hladině nezvyklou tmavou až zlatohnědou barvu. Původně účelová vodní nádrž se postupně proměnila také v místo vyhledávané ke koupání, rekreaci a rybaření.

Na Kubově Huti končí stoupání železnice

Ještě výše se člověk dostane vlakem. Železniční stanice Kubova Huť leží v nadmořské výšce 995 metrů a drží prvenství nejvýše položeného nádraží v České republice. Nachází se na šumavské trati spojující Vimperk s Volary a její poloha je o to pozoruhodnější, že nejde o horskou ozubnicovou dráhu, ale o běžnou regionální železnici.

Pro cestující může být Kubova Huť jen krátkou zastávkou na cestě Šumavou. Ve skutečnosti ale vlak vjíždí do výšky, kterou žádná jiná železniční stanice v zemi nepřekonává. Samotné nádraží přitom působí nenápadně a své republikové prvenství nedává nijak okázale najevo.

Nejvýše položená obec leží jen několik kilometrů dál

Výšková prvenství Prachaticka pokračují na Kvildě. Obec položená přibližně v nadmořské výšce 1 065 metrů je označována za nejvýše položenou obec v České republice. Nadmořská výška se zde neprojevuje jen číslem na informačních tabulích, ale také dlouhými zimami, častými mrazy a výraznými teplotními rozdíly.

Kvilda, Kubova Huť a Křišťanovický rybník tak vytvářejí pomyslnou výškovou osu Prachaticka. Během jediného dne lze navštívit nejvýše položený rybník, nejvýše položenou železniční stanici i nejvýše položenou obec republiky.

Největší jezírko pluje na rašelině

Další celostátní rekord se ukrývá u Svinných Lad nedaleko Borových Lad. Na Chalupské slati se rozprostírá největší rašelinné jezírko v České republice. Vodní plocha zabírá přibližně 1,2 hektaru a její podobu dotvářejí plovoucí rašelinné ostrůvky, na nichž se vyskytují vzácné druhy rostlin.

Celá slať má rozlohu přibližně 137 hektarů. Průměrná mocnost rašeliny dosahuje 1,9 metru, v blízkosti jezírka je však místy silná až sedm metrů. Návštěvníky k vyhlídkové plošině přivádí zhruba 310 metrů dlouhý povalový chodník, díky němuž mohou nahlédnout do citlivého prostředí rašeliniště, aniž by do něj přímo vstupovali. U začátku stezky se nachází informační středisko Svinná Lada se základním zázemím pro návštěvníky.

Do Bavorska za jedinou minutu

Prachaticko ovšem nemá pouze výšková a přírodní prvenství. V Novém Údolí u Stožce vznikla nejkratší mezinárodní železnice na světě. Koleje měří pouhých 105 metrů a jejich poslední tři metry se nacházejí už na německém území.

Dráhu vybudovali nadšenci ze spolku Pošumavská jižní dráha na původním náspu někdejšího železničního spojení s Bavorskem. Symbolicky tak obnovili trať, po níž v minulosti projížděly vlaky směrem do Pasova. V turistické sezoně se návštěvníci mohou svézt replikou parní lokomotivy nebo šlapací drezínou a prohlédnout si také malé muzeum šumavských lokálek. Cesta z jedné země do druhé trvá přibližně jednu minutu.

Velikost tohoto rekordu proto nespočívá v kilometrech. Je ukrytá v nápadu, nadšení a připomínce doby, kdy železniční koleje na státní hranici nekončily.

U Černého Kříže vede nejdelší dřevěný oblouk

Nedaleko Černého Kříže na Stožecku čeká další technické „nej“. Přes Studenou Vltavu zde vede nejdelší dřevěný obloukový most v České republice. Rozpětí jeho dřevěné konstrukce činí 36 metrů a most slouží pěším turistům i cyklistům pohybujícím se v okolí Mrtvého luhu.

Most byl na své místo usazen v prosinci 2013 pomocí speciálního těžkotonážního jeřábu. Přestože drží celostátní rekord, do okolní krajiny zapadá bez zbytečné okázalosti a pro řadu návštěvníků představuje především praktické spojení turistických a cyklistických tras.

Rekordy bez velkých poutačů

Prachatická prvenství spojuje jedna zvláštnost. Většina z nich se nesnaží působit monumentálně. Nejvýše položené nádraží připomíná poklidnou venkovskou stanici, nejkratší mezinárodní železnici lze projet během několika desítek vteřin a největší rašelinné jezírko se tiše ukrývá mezi klečí a smrky.

Stejně nenápadně může působit i Křišťanovický rybník. Na první pohled je to klidná vodní plocha obklopená šumavskými lesy. Teprve údaj o nadmořské výšce, rašelinném původu vody a době jeho vzniku ukazuje, že nejde o obyčejné místo ke koupání.

Právě v tom je kouzlo prachatických „nej“. Člověk je často objeví až ve chvíli, kdy vystoupí z vlaku, vstoupí na povalový chodník, překročí Studenou Vltavu nebo se zastaví u zlatohnědé hladiny rybníka ukrytého uprostřed lesů.