„Stará hasičárna byla postavená v roce 1962 místo předválečné, která stála na návsi,“ říká Bohumil Rod, který je nejen starostou Jarošova, ale také starostou místního sboru dobrovolných hasičů. Ten právě slaví 140 let. „V nové zbrojnici je prostornější garáž se dvěma výjezdy a zároveň se tam dá technika lépe opravit. Máme tam i generátor, takže je jakýmsi krizovým centrem obce. A co je nejdůležitější, předtím se chlapi převlékali na betonu vedle auta, teď budou mít šatny a nahoře školící místnost,“ podotýká starosta. Ze starého zázemí zůstala jenom věž na sušení hadic. „Ta je původní, byla postavená svépomocí v roce 1969 a chtěli jsme ji zachovat. Jen je přemístěná,“ dodává Bohumil Rod.

Velitel zásahové jednotky Zdeněk Vaněček si pochvaluje nové zázemí. Jeho třináctičlenný tým je zařazen do kategorie JPO 5 a musí vyjíždět do deseti minut. Účastní se několika desítek výjezdů ročně. „Jedou tam, kam je operátor pošle. Většinou jde o asistenci při zdolávání požárů, při povodních a záplavách, při ohrožení vosami a sršni nebo k padlým stromům,“ přibližuje starosta Rod. Připomíná, že Jarošov nad Nežárkou je obec hasičům zaslíbená. „Máme tři party. Jarošovskou a Zdešovskou, u kterých působí zásahová jednotky, a sbor dobrovolných hasičů v Hostějevsi.“

Budování nové požární zbrojnice odstartovalo vypracováním studie v roce 2019. Na demolici staré zbrojnice se v roce 2024 podíleli dobrovolníci z hasičské jednotky a novostavba pak vyrostla za rok. S celkovou investicí 16,8 milionu korun obci pomohlo šesti miliony Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru a čtyřmi miliony Jihočeský kraj.

Z otce na syna

Jarošov nezapomněl ani na jedno méně nápadné, ale stejně významné výročí. Když v roce 1986 slavili hasiči sto let, začal se starat o výchovu mládeže Zdeněk Vaněček starší, otec současného velitele jednotky. Muž, který byl hasičem od svých sedmnácti, během ceremoniálu obdržel ocenění jako zasloužilý člen sboru. „Každé pondělí v pět se malí i mladí hasiči scházejí k tréninku i k nácviku nových znalostí a dovedností. A když zbyde čas, věnujeme se například výrobě ptačích budek nebo předmětů pro rodinné příslušníky pod stromeček,“ říká Zdeněk Vaněček a připomíná legendární letní hasičské kempy. „Je to odměna za celoroční snažení i úspěchy na hasičských soutěžích.“ Svěřenci ho pak obdarovali károu plnou jeho oblíbeného ananasového kompotu.

„Vanečkovi jsou hasičská rodina, co Vaněček nebo Vaněčková, to hasič,“ poznamenává starosta Bohumil Rod. „Díky Zdeňkovi staršímu jsou tady čtyřicet let vychovávané generace nových členů, tři děvčata jsou dokonce už profesionální hasičky. Osmdesát procent členů našich zásahových jednotek prošlo jeho kroužkem.“

Mimořádnou pověst jarošovské péče o dorost zmínil ve slavnostním projevu i starosta Jindřichova Hradce Michal Kozár (ANO), který je také velitelem dobrovolných hasičů v rámci obce s rozšířenou působností. „Není žádným tajemstvím, že v rámci mladých hasičů sem chodí trénovat i můj syn,“ prozradil.

Smutnější bylo druhé udělené ocenění. „Tuto stavbu od začátku symbolicky dozoroval náš nejstarší hasič pan Miroslav Bejda,“ připomněl Bohumil Rod. Poslední jarošovský zpravodaj ještě přinesl článek se vzpomínkami zasloužilého hasiče. Například jak původní hasičskou zbrojnici na návsi tvořily dvě garáže: v jedné byly stříkačky a ve druhé obecní pohřební vůz a trier na čistění obilí. „Mysleli jsme, že Miroslavu Bejdovi dnes budeme předávat vyznamenání,“ řekl starosta, „bohužel se této události nedožil a oceníme ho jen in memoriam.“

Také Miroslav Bejda následoval příklad své otce. „Hasiči jsou jeden z nejdůležitějších základních kamenů obce. Je to spolková tradice vlastně od konce 19. století, když se začala sdružení zakládat. Většinou se to dědí z otce na syna,“ připomíná starosta Rod.

Když voda mrzla v hadicích

Mezi zásahy, které zůstávají v paměti jarošovských hasičů, patří požáry i povodně. V roce 2024 je nepotrápily ani tak celorepublikové zářijové lijáky, jako blesková voda po lokální červencové bouřce. „Vlna zatopila hřiště, kde jsme měli 30 kubíků písku a byl pryč. Ale hasiči stihli odtáhnout zaparkovaná auta,“ vzpomíná starosta Rod. Díky jednotce přečkal Jarošov to nejhorší i při velké vodě v roce 2002. „Nejvíc ohrožená byla nemovitost číslo popisné dvě, kde tři hasičské jednotky čerpaly vodu celou noc, takže zůstala pět centimetrů pod zápražím. Jako lidsky nejsilnější si ale pamatuju zásah v Bednárečku, kde po bleskové průtrži mračen vniklo do domu dvacet centimetrů bahna. A zůstala tam nepohyblivá paní, kterou hasiči zachránili,“ dodává starosta.

V posledních letech podle Bohumila Roda kvůli oteplování citelně přibývá zásahů při ohrožení vosami a sršni. Kvůli nim si jarošovská jednotka pořídila speciální vybavení. Její velitel Zdeněk Vaněček připomíná velký požár ubytovacího zařízení v Lovětíně v roce 2018. „To bylo nejnáročnější, protože bylo minus 17 stupňů. Voda v hadicích mrzla a potrhalo nám to i armaturu na autě.“

Jarošovské hasiče poctili čestnou stuhou vysocí představitelé krajského a jindřichohradeckého Hasičského záchranného sboru. Zástupce jihočeského ředitele Milan Hořava řekl: „Chtěl bych vám popřát, abyste ve vaší činnosti měli jen úspěchy, aby vás to bavilo, ale abyste se, pokud budete jezdit k mimořádným událostem, vždycky vrátili všichni zdraví ke svým rodinám.“

Třikrát před jarošovskými smekl bývalý první náměstek hejtmana a současný poslanec František Talíř (KDU): „Jste ochotní bránit lidské životy a majetek, zároveň dáváte lidi na vesnicích dohromady, to je absolutně nenahraditelné, a do třetice ukazujete v té naší české společnosti, že je správné a normální být tady pro druhé.“ Požehnání farního vikáře Miroslava Štrunce pak odstartovalo další část velkého dne jarošovských hasičů.