„Podívejte, všivec!“ skloní se náhle přírodovědec Josef Navrátil do nízké vegetace poblíž sloupu elektrického vedení. Drobounké lístky citlivé bylinky zařazené Červený seznam ohrožených druhů v kategorii silně ohrožený druh tady zaznamenal poprvé. Živý důkaz, jak rychle se příroda dokáže prosadit, když jí člověk trochu pomůže.

K rostlince se spokojeně sklání i Kateřina Zemanová Máchalová, specialistka společnosti EG.D na ekologickou údržbu ochranných pásem. Tři a půl kilometru dlouhé a čtyřicet metrů široké ochranné pásmo vedené lesem mezi Chlumem u Třeboně a Klikovem reprezentuje ukázkový příklad nové aktivity EG.D ve spolupráci se Správou CHKO Třeboňsko a Lesy České republiky.

Místo džungle louka

„Běžný přístup k údržbě znamená, že jednou za několik let sem přijede těžká technika a pokácí tady tří, čtyř, pětimetrové náletové dřeviny a tím vlastně údržba skončí,“ popisuje dosavadní praxi Kateřina Zemanová Máchalová. „V místech, kde to dává smysl, ale od plošné intenzivní údržby upouštíme. Ponecháváme druhy, které neohrozí vedení a zároveň mohou sloužit jako úkryt pro různé živočichy a potravní zdroj.“

V pásmu, kde se nacházíme, se už druhý rok po zahájení nové údržby objevuje namísto džungle cosi jako louka. „Kdybyste tady byli před rokem,“ doplňuje přírodovědec Josef Navrátil ze Správy CHKO Třeboňsko, „žádný biotop, který vypadá jako louka, tady nebyl. Jen několikametrový porost ostružiníků, za ním nálet krušiny s hasivkou orličí a v nich větší náletové borovice a smrky. Druhově velmi chudé náhradní společenstvo.“

Kateřina Zemanová Máchalové ukazuje opodál prostor, kde rekultivační práce teprve začíná. „Na téhle ploše se právě snažíme potlačit expanzi hasivky, která tvořila monokulturní porost, a navrátit sem pestřejší druhovou mozaiku. Bude zahrnovat i luční druhy a vytváříme tím pestřejší a odolnější krajinu.“

Podobné zásahy jsou především šetrnější vůči nižšímu porostu. Odpověď na otázku, proč právě luční druhy, je poměrně jednoduchá. „Snažíme se o rozvoj lučního ekosystému, protože v podmínkách České republiky jsou obecně louky druhově bohatší než lesy nebo dřevinné ekosystémy,“ vysvětluje Kateřina Zemanová Máchalová. V lokalitě nedaleko Klikova se navíc už zabydlují vzácné a chráněné druhy.

Uchytil se drobýšek, vítaní jsou jeřábci

Vedení velmi vysokého napětí není podle poznatků přírodovědců samo o sobě pro rozvoj přírodních systémů rizikové. „Snad jediný problém je, že stejně jako nízké nebo vysoké napětí může být ekologickou pastí pro ptáky,“ říká Josef Navrátil. „Snažíme se ale prostředí vytvářet tak, abychom sem nelákali velké dravce nebo velké ptáky obecně, ale spíše malé druhy, jako jsou třeba lelci. Některé biotopy se snažíme přizpůsobit, aby byly atraktivní pro jeřábky, kteří se v širším okolí velmi vzácně vyskytují.“ Brát ohled je naopak třeba na jeřáby. Jde o to, aby pod dráty nevznikal větší přistávací prostor a nezvyšovalo se riziko kontaktu ptáků s dráty.

Po úvodní likvidaci vysoké vegetace musí být plochy udržované kosením. „Je tady velká rozmanitost, co se týče podloží. Chvíli písek, chvíli rašelina, vlhko, sucho… Ideální pokusný prostor,“ upozorňuje Kateřina Zemanová Máchalová z EG.D. Odborníci ze Správy Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko pomáhají vytvářet rozmanité malé plochy vhodné pro konkrétní rostliny.

Například drobýšek nejmenší dělá čest svému jménu. Rostlinku o velikosti v řádu milimetrů představují botanici zájemcům obvykle ve sklenících, tady ji ukazuje Josef Navrátil přímo v terénu. Daří se mu na písčitých mírně vlhkých místech. „Původně se tu vyskytoval. Je to historicky plevel, v současnosti ale kriticky ohrožený, protože ztratil svá stanoviště v souvislosti s intenzifikací zemědělské výroby a naopak opouštěním pozemků, které nebyly pro intenzivní zemědělství vhodné,“ vysvětluje přírodovědec. „To je on,, vidíte? Ten, co není vidět… Je to jedna z věcí, které se tu povedly, aniž by byly plánovány.“

Opodál postupně vzniká malé vřesoviště s navázanými druhy motýlů a bezobratlých. Například pro střevlíky jde o optimální prostředí z hlediska kořisti. Na vřesoviště zase naváže rašeliniště s rosnatkami. „Jinde jsme nechávali porosty vrb, především vrby ušaté v kombinaci s ostružinami. Takové porosty tvoří útočiště pro drobné ptactvo, které je vázáno na světlé, otevřené plošky v komplexu lesa. Jsme totiž v lese, který má na jednu stranu tři kilometry, na druhou čtyři, na další deset kilometrů a tady najednou máme bezlesou enklávu,“ pochvaluje si Josef Navrátil a vysvětluje ještě jeden podivuhodný výsledek, který se rodí před očima.

K čemu je dobrý biokoridor

Myšlenka proměny technických koridorů v biokoridory našla příkladné uplatnění právě mezi Chlumem u Třeboně a Klikovem z prostého důvodu. „Jsme v obrovské ploše lesa, která rozděluje dvě relativně samostatné historické enklávy. Pro jih jsou charakteristické louky na písčitých terasách Lužnice, na severu už je Chlumecká pahorkatina a louky vázané spíš na pahorky a mírné kamenné výchozy,“ popisuje Josef Navrátil. Koridor v ochranném pásmu velmi vysokého napětí umožňuje tyto oblasti propojit a podnítit pohyb druhů mezi severem a jihem. „Navíc když sečtete obě strany koridoru, máte sedm kilometrů lesního okraje, který je otočen nikoli do zemědělské nebo sídelní krajiny, ale do víceméně přirozeného bezlesí. Něco podobného je na Třeboňsku velmi vzácné,“ shrnuje Navrátil.

Přírodovědci vytipovali také místa pro nové tůňky, ale ty jsou momentálně vyschlé. Extrémní sucho po deseti letech úřaduje. „Za roky, které se této lokalitě věnujeme, je to poprvé, co úplně vyschly všechny kanály, které odvodňují les na východní straně. A během minulého týdne dokonce vyschla i jediná místní vodoteč, potok Žabinec,“ konstatuje Josef Navrátil „To znamená, že biotopy, které jsme vytvářeli jako tůně, v současnosti charakter tůní nemají. Mají charakter obnaženého dna.“ Vzápětí ale přírodovědec překvapí. „To ale úplně nevadí, protože na tyto biotopy jsou vázány zase jiné druhy, především jednoletý rostlin.“ Příroda si nakonec poradí.

EG.D typuje další vhodné lokality

Spolupráce společnosti EG.D s přírodovědci už probíhá i na dalších místech České republiky. „Obhospodařujeme více než 2500 km vedení velmi vysokého napětí a vhodné lokality jsme vytypovali po celém našem distribučním území,“ připomíná mluvčí EG.D Lubomír Budný. „V jižních Čechách například u Českého Krumlova, ve Větřní, Podlučí na Lipensku, v Tůních u Špačků na Českobudějovicku nebo v okolí Chýnovské jeskyně na Táborsku. Další lokality jsou na Moravě například na Kroměřížsku nebo v Bystřici pod Hostýnem.“

Náklady na přípravu biokoridorů nese distribuční společnost, která práce zahrnuje do rámce udržování ochranných pásem a zabezpečení svých služeb. Následná údržba nových přírodních lokalit už jde na vrub Agentury ochrany přírody a krajiny.