Soutěž Bernartický sekáč se na louce pod vrchem Posvátný poprvé konala v roce 2012. Jejím duchovním otcem byl spolu se starostou Pavlem Souhradou tehdejší předseda bernartického zemědělského družstva Pavel Novotný. Je už v penzi, jeho roli převzal na soutěži předseda družstva Pavel Rozhoň. Zemědělský podnik věnuje uzenou vepřovou kýtu vítězi, ale i další ceny. A dává k dispozici louku. Na té se měří nejen čas pokosení určeného úseku, ale posuzuje taky kvalita pokosu.

Letos nemohl přijet ze zdravotních důvodů emeritní ředitel závodu Pavel Novotný, ale ani loňský vítěz Miroslav Šobr z Tažovic na Strakonicku. I tak bylo z vyvěšených loňských výsledků patrné, že je tu několik favoritů, kteří si prohazují místa na pomyslných stupních vítězů mezi sebou. A výlet do Bernartic si nenechají ujít.

Letošním celkovým vítězem se stal Eduard Šejna z Konopiště u Vlachova Březí. Druhé místo obsadil František Šmolík z Radošic u Nepomuku a třetí František Baloun z Plzně. Za nejlepší pokos byli oceněni Josef Červený z Chválenic u Plzně a František Šmolík. Premiéru mělo vyhlášení nejhoršího pokosu. O tuto cenu se vehementně hlásila Alena Lišková z nedalekých Nemějic. „Nemusíte být první, ale musí vám to slušet,“ oznámila se smíchem pozměněné coubertinovské krédo.

Od Liškových soutěžili všichni – táta, máma i kluci Vojtěch a František. V duchu hesla Seče celá rodina. „Vojta je tu potřetí a loni nám řekl: Příště jdeme všichni! Tak jsme tady,“ prozradila maminka Alena. Doma v Nemějicích už dávno vládne zahradě sekačka, takže trénink s kosou prý trval tak deset minut.

Muži nad 65 let a ženy mají určitý přepočet času, aby se vyrovnal jejich handicap. Nejlepší mezi ženami Marie Krejčová z Kladrub na Strakonicku byla celkově na čtvrtém místě. Páté místo patřilo dalšímu nestorovi ve startovním poli Jaromíru Tupému z Ratajů. Druhou nejlepší ženou byla vyhlášena jeho manželka Marie. Třetí místo v ženách obsadila Olga Šejnová z Konopiště. Přihlásila se přitom doslova na poslední chvíli.

Orlický sekáč Vlastimil Sýkora absolvoval kosení se sádrou na ruce. Prý nezná lepší rehabilitaci zlomeniny. K dalším letošním novinkám patřila účast domácí Anety Jírovcové, která si chtěla soutěž vyzkoušet. Pod stanovým přístřeškem vyhrávali harmonikáři Ladislav Kofroň a Josef Špánek, kdo nesekal, tak si přišel zazpívat. K mání bylo občerstvení. K pohodě prostě nechybělo vůbec nic.

Jednotliví borci při přebírání cen prozradili, odkud přijeli, hýřili vtípky a padala i pozvání na jejich soutěže – například 13. června do Želčan na Plzni-jihu. Martin Janda zval na Volarského sekáče 11. července. Z Volar do Bernartic při prvních ročnících jezdili vynikající sekáči – Jiří Musálek se svými chlapci. Bohužel Jiří Musálek podlehl v epidemii coronaviru a covid zapříčinil i to, že výpadek měla tehdy také soutěž Bernartický sekáč. Tím raději se všichni kamarádi po covidu znovu vídají.

I starosta Bernartic Pavel Souhrada se podělil o velkou radost, že se letos opět mohl zařadit mezi sekáče. Loni touto dobou ležel v pražském IKEMu a bojoval s vážnou nemocí. S letošními závodníky se rozloučil slovy: „Doufáme, že příští rok bude lepší tráva, lepší počasí a když nebude, my se stejně sejdeme.“ Že kolem soutěže Bernartický sekáč vznikla parta, je jasné. Zdravé jádro po poledním vyhlášení výsledků pokračovalo do Ratajů, kam pozvali na společenskou tečku akce kamarády Marie a Jaromír Tupých.