Každý rok chystáte novou premiéru, není to režisérsky náročné?

Právě naopak. S nastudovaným představením každoročně absolvujeme deset až dvanáct repríz a vzhledem k tomu, že zase není až tolik divadelních bašt, které by nás hostitelsky přijaly, pouštíme se do kusu nového. Když vás navíc divadlo baví a naplňuje, tak stále chcete dělat něco dalšího a nového. A když k tomu máte i zapálené herce, je to fantastický koníček.

Vracíte se i ke starším titulům, pokud ne, není to škoda?

Je pravda, že některé soubory slaví padesáté i sté reprízy, že některé z nich i opráší představení již dávno odehraná, ale veškeré hry, které jsme odehráli, naši skalní příznivci již viděli, někteří i několikrát v rámci našich zájezdových repríz. A protože nejsme zase tak velké město, ani slavný soubor, který by měl svoji stálou scénu, nemá cenu se ke starším titulům znovu vracet. Řada diváků si námi v minulosti inscenované hry ještě dobře pamatuje. Neznamená to však, že bychom nemohli některý z minulých titulů znovu uvést.

O čem je Víkend ve výtahu? Určitě tam bude zajímavá zápletka podobně jako v Milostném dostaveníčku, že?

O čem je nově uváděná hra, prozrazovat nebudu. Anotace ke hře pouze uvádí, že se jedná o příběh čtveřice neznámých lidí, kteří se ocitnou v pasti zaseknutého výtahu. A právě zde se rozvíjí mikropříběhy každého z nich, které vedou k neočekávanému rozuzlení. Jen prozradím, že to tentokrát není o lásce a náklonnosti, ani o milostných pletkách. Nicméně vyvrcholení příběhu je vcelku neobvyklé a v našich minulých hrách jsme se s takovou závěrečnou situací dosud nesetkali.

Zůstal jste někdy ve výtahu uvězněn?

Měl jsem štěstí, že jsem se s takovouto situací zatím nesetkal, i když jsem každodenním uživatelem výtahu. Stát se to může. Jako vystudovaný strojař ale vím, že dostat se ze zaseknutého výtahu po přivolání pomoci není zas až tak veliký problém.

Prý si v nové komedii poprvé střihnete malou roli. Jaké to je být na druhém břehu?

No, lépe řečeno epizodní. O výstupu trvajícím třicet sekund na začátku a o něco málo více na konci příběhu se ani jako o roli hovořit nedá. Ale mám-li být upřímný, těší mě to. Stát opět po letech na prknech znamenajících svět je něco kouzelného. Kdo nezažil, nepochopí.

Vy si vystačíte, alespoň soudě podle posledních her, s velmi malým počtem herců. Většinou celé představení zvládají čtyři.

Není snadné vybírat kus podle počtu herců. Snadnější by bylo vybrat hru a obsadit herci. Jenže dnes se opravdu vážných zájemců o divadlo nedostává. Pracuji tedy s lidmi, které mám k dispozici. Jsou to divadelní fanatici jako já. A proto jsem na ně hrdý a velmi si jich vážím. Pokud se do budoucna další objeví, uvidí třeba Strakonice i představení s početným obsazením. Scéna mladých je ale součástí Divadelního souboru Čelakovský, jehož historie spadá hluboko do minulosti. Soubor řadu členů má, ale protože například v současnosti studujeme hry na třech frontách, pak je samozřejmě obsazení takové, jaké je. Novým zájemcům se vůbec nebráníme, ze zkušenosti však vím, že zůstane do budoucna vždy jen hrstka z nich. Začínal jsem s pomalu dvaceti zájemci, řada z nich odešla za studiem a už se nevrátila, další odešli za zaměstnáním či do okolních souborů, jiní se vdali či oženili a k divadlu se již nikdy nevrátili.

Koho v nové hře uvidíme?

V ženských rolích se představí dvě loni oceněné herečky Lenka Břicháčková a Ivana Přibová a vedle nich již z minulých sezon otřelý Míra Kořán. Zcela novým divadelním objevem souboru je druhý aktér mužské role Radek Dingo Klaban. Člen souboru, který se v minulosti na strakonických divadelních prknech dosud neobjevil, ale který v sobě skrývá úžasný komediální potenciál. No, a muže, který neřekne ani jednu souvislou větu, hraji já. Věřím, že se mi tentokrát podařilo sestavit skvělou hereckou čtveřici rozdílných charakterů – nepřístupnou a akurátní Lenku v roli Roxany, trochu potřeštěnou a ukecanou Yvetu v podání Ivany, charakterově uzavřeného Míru v roli Antoina a komediálně laděného Gerarda ztvárněného Radkem.

Měl byste nějaké perličky z nacvičování hry?
Některé perličky, které se v průběhu nastudování hry objevily, jsem režijně zakomponoval do příběhu, takže zatím o nich záměrně nechci hovořit. Ale věřím, že diváci, které tímto příspěvkem zvu na naši premiéru, je jistě odhalí.

foto divadlo – Lenka Břicháčková, Ivana Přibová a Radek Dingo Klaban při nacvičování nové hry Víkend ve výtahu.