Můžete přiblížit, jak náročná byla cesta až do finále? Jakým způsobem se vaše svěřenkyně kvalifikovaly?

Cesta do finále pro nás byla dvoukolová – regionální kolo v Jindřichově Hradci a poté mistrovství Čech v Praze, kde jsme museli být do určitého místa, které postupuje do finále v O₂ universu na mistrovství České republiky.

Co všechno musely holky během kvalifikace absolvovat? Byla konkurence letos obzvlášť silná?

Konkurence byla, řekla bych, nejsilnější za posledních pár let. V Praze jsme bojovaly v konkurenci šestnácti týmů a byly to strašné nervy. První kolo jsme odtancovaly s menšími chybami, ale přesto jsme postoupily do top 7, která tančila znovu druhé kolo. Naštěstí to klaplo – šesté a poslední postupové místo. Vlastně všechny naše choreografie (je jich pět) postoupily na mistrovství České republiky, a to se nám snad povedlo poprvé v historii. Naše nejmladší tanečnice (šest až osm let) se staly mistryněmi Čech a zatím je do dnešního dne nikdo nikde neporazil – to je takové naše překvapení roku.

Jak často a intenzivně jste trénovaly, aby se vám postup podařil? A jak se budou tréninky měnit teď před samotným finále?

Trénujeme dvakrát týdně, ale je to opravdu těžké sejít se v plném počtu. U dětí to ještě jde, ale u juniorek, kde už jede puberta ve velkém, je to nadlidský úkol. Na tréninku se jim moc nechce, jsem z nich neustále úplně šílená. Na druhou stranu jim věřím, protože to, co dokážou předvést na vystoupení, je nesrovnatelné s tréninkem. Ony ví, jak na nás… Pořád se škádlíme a hecujeme, slibujeme muffiny – a vždycky jim to vyjde. Jsou to naše potvory, které v opravdu velké konkurenci profi skupin vybojovaly třetí místo. Takže teď bychom jim snesly modré z nebe.

Jak vypadá typický trénink před takhle důležitou soutěží? Pracujete víc na technice, fyzické kondici, nebo na výrazovém projevu?

V současné době začínají přípravy na finále, není čas otálet. Musíme se zaměřit na chyby, vyčistit choreografie, potřebovali bychom přidat více akrobatických prvků a zvedaček. Na technice makáme celý rok a pořád je co trénovat, bohužel je to naše slabší stránka. Ale máme i silné stránky – výraz, show, projev emocí – a za to musím všechny tanečníky pochválit.

Velké finále bude navíc vysílat televize a proběhne v O₂ universu. Jak velká výzva to pro vaše tanečnice bude?

Výzva je to velká, ale strašně se všichni těšíme. Je to to nejkrásnější zakončení taneční sezony. Všichni tvrdě makají celý rok, už loni se některé týmy do O₂ dostaly a ví, jaký extrémní a emotivní zážitek to byl. Letos si to vyzkouší všichni a jsem za to neskutečně šťastná.

Jak plánujete pracovat s trémou a nervozitou před kamerami a velkým publikem?

Určitě u někoho tréma roli hraje, ale myslím si, že většina si to půjde užít. Holky jsou zvyklé tančit před velkým publikem – na každé soutěži je cca 1500 tanečníků a třeba 2000 fanoušků – proto si myslím, že kamery ani nebudou vnímat.

Připravujete na finále něco speciálního – třeba úpravu choreografie, nové kostýmy, nějaké překvapení pro porotu?

Nic zvláštního připravovat nebudeme. Čím více se choreografie mění, tím více je to náročné pro tanečníky a je riziko, že něco zapomenou nebo zatancují „starou“ verzi. Chceme se věnovat technickému vylepšení a přidání akrobatických prvků.

Co podle vás bude v tak prestižní konkurenci rozhodovat – technika, emoce, show?

Těžko říci… V tanečních soutěžích je to o porotě, o názoru jednotlivce. Pro někoho je důležitá show, pro někoho tanec, výraz, práce s rekvizitami. Každý má určité preference. Na finále bude zahraniční porota složená ze spousty perfektních tanečníků z celého světa, které můžeme vídat v hudebních videoklipech či seriálech. Zpětná vazba od nich nám každoročně dá hodně podnětů, na kterých pracovat – a dokonce jsme byli i několikrát velice pochváleni, což hřeje u srdíčka.

Jaké máte s týmem cíle a ambice pro samotné finále? Je vaším snem titul mistrů České republiky, nebo jdete hlavně s cílem si to užít?

V některých kategoriích je sakra těžké si „škrtnout“, jak říkáme. Někde je šance větší, jinde zase moc ne. Ale jsme tam – a to je úspěch! Spoustu úžasných choreografií, které jsem letos viděla, se bohužel nedostalo, takže považuji za úspěch už jen to, že jsme ve finále. Všichni si to pojedeme především užít, z té atmosféry budeme žít celý rok a vědět, že ta dřina za to stála. A příští rok uděláme všechno proto, aby to opět vyšlo.