V posledních srpnových dnech se týnské hlediště otáčelo například za pohádkovým příběhem Hrátky s čertem. Bechyňský divadelní spolek Lužnice vrátil inscenaci Jana Drdy na místo, pro které ji před deseti lety připravoval. Podobně jako další hostující soubory přitom využívá možnosti, které běžné kamenné divadlo nabídnout nedokáže – divák nesleduje střídání kulis před sebou, ale sám se otáčí za dějem odehrávajícím se na různých místech parku.

Právě to je podstata týnské scény. Otáčivé hlediště zde místní ochotníci postavili svépomocí v roce 1983. Vltavan uvádí, že šlo tehdy o druhé takové hlediště v republice a čtvrté svého druhu na světě. Od té doby se stalo každoroční letní scénou spolku.

Z 45 představení na 54

Že více než čtyřicetiletá atrakce rozhodně neztrácí publikum, ukazuje letošní sezona. V roce 2025 bylo naplánováno 45 představení, z toho 34 odehrál přímo Vltavan. Jedno muselo být kvůli počasí zrušeno. Letos má sezonní bilance po započtení tří zbývajících termínů dosáhnout 54 představení, tedy o devět více. Také letos si počasí vyžádalo jedno zrušení.

„V posledních letech pozorujeme rostoucí návštěvnost a zároveň se zvyšuje i počet odehraných představení. Zatím jsme přitom nemuseli žádné představení rušit kvůli nízkému zájmu. Letošní sezona měla větší počet představení než ta loňská, a i tak byla naprostá většina představení vyprodaná,“ uvedl za Divadelní společnost Vltavan David Soldát.

Čísla jeho slova potvrzují. Za celý loňský rok prošlo hledištěm více než 8 800 návštěvníků. Letos Vltavan poprvé využívá elektronický prodejní systém a ještě před posledními třemi představeními evidoval 10 830 prodaných vstupenek. Už nyní je to přibližně o dva tisíce více než za celou předchozí sezonu.

K růstu letos přispěla také neobvyklá životnost jedné inscenace. Vltavan běžně nechává své tituly na repertoáru dvě sezony, úspěch semaforské Kytice, která měla premiéru v roce 2024, ale vedl k přidání dalších šesti repríz.

Hosté se musí vejít do omezeného léta

O možnost zahrát si na točně mají podle Soldáta dlouhodobě zájem také další ochotnické soubory. Pravidelně se vrací například bechyňská Lužnice, pražská divadla Radar a Ty-Já-Tr nebo DVD Litvínov. Počet termínů pro hosty je však omezený.

Zvláštní vztah k týnskému prostoru má podle Vltavanu především pražský Radar, který své inscenace upravuje přímo pro místní otáčivé hlediště. Výsledkem jsou verze, které diváci na běžné scéně stejného souboru neuvidí.

Specifika točny potvrzuje také režisér Hrátek s čertem Jaroslav Mrzena. Prostor Bedřichových sadů podle něj přináší hercům vítr, déšť, komáry i zvuky okolí, ale zároveň možnosti, které v divadelním sále nemají. V pekle si například mohou dovolit skutečný oheň. Otáčivé hlediště podle Mrzeny stojí svou povahou „někde mezi divadlem a filmem“.

Motory slouží už od roku 1983

Pod současným osvětlením, ozvučením a moderní technikou se přitom stále ukrývá pozoruhodné dědictví prvních stavitelů. Správce točny Pavel Jedlička potvrdil, že dřevěné jádro hlediště zůstává původní. Stejně tak stále slouží původní motory a převodovky.

Změnilo se jejich řízení – dnes lze plynule regulovat rychlost otáčení. Postupně se modernizovala elektroinstalace, osvětlení i ozvučení a pro hudební inscenace pořídil spolek robustní bezdrátový systém. Samotná mechanika ale vyžaduje pravidelnou péči.

Každoročně tak technici obnovují nátěry, promazávají převody, kontrolují elektroinstalaci a čistí dráhu, po které se hlediště pohybuje. A stejně jako herci nebo režiséři to dělají ve volném čase bez nároku na odměnu. Vltavan ostatně funguje jako ochotnický spolek a peníze vydělané hraním vrací do oprav, kostýmů, kulis a techniky.

Občas původní konstrukce připomene svůj věk i během představení. V posledních letech se na dvou produkcích stalo, že se točna kvůli problému s koly přestala otáčet. Díky spolupráci s regionálními firmami se ji ale vždy podařilo rychle zprovoznit.

Nová točna je zatím příliš drahá

Vltavan přitom už delší dobu disponuje projektem na kompletní modernizaci hlediště. Plány však narážejí na cenu, která s rostoucími stavebními a materiálovými náklady vystoupala mimo možnosti ochotnického spolku.

„Již delší dobu máme připravený projekt pro kompletní moderní přestavbu otáčivého hlediště, ale vlivem zdražování se potřebná částka vyšplhala do takových výšin, kterých jako ochotnický spolek nikdy nemůžeme dosáhnout. Pokud k takové rekonstrukci někdy dojde, bez sponzorských darů se to neobejde. Zatím nám však ta naše dřevěná kocábka při pečlivé údržbě slouží dobře,“ shrnul David Soldát.

A právě spojení staré konstrukce, dobrovolnické práce a rostoucího diváckého zájmu dělá z týnské točny zvláštní protipól jejího známějšího jihočeského sourozence. Zatímco krumlovské otáčivé hlediště provozuje Jihočeské divadlo, za týnskou scénou stojí ochotníci. Oficiální stránky Vltavanu ji proto označují za jediné amatérské otáčivé hlediště na světě.

A zájem naznačuje, že více než čtyřicetiletá „dřevěná kocábka“ ještě zdaleka nepatří do divadelního důchodu. Letos Vltavan poprvé rozšířil svou nabídku také o vlastní turistické známky, magnety a tematické oblečení. Z někdejšího svépomocného projektu týnských ochotníků se tak postupně stává i výrazná kulturní značka města.