Při dvacet minut trvající show, kdy vystoupí ze dna Lipna 60 let zatopená obec, světelné efekty specializované firmy vytvoří na hladině dnes zatopené domy i kostel. „Plátnem pro obraz se stávají kapky vody, které dokáží vykouzlit holografický efekt. Jedná se o velmi efektní technologii. Celá show bude vystavěna na základě reálných 3D modelů původní obce. V show zazní i skutečný zvuk zvonu z původního kostela,“ přiblížil Miroslav Nejedlý z agentury, která show připravuje.

Dolní Vltavice je původně středověká obec, kde kdysi bydlela necelá tisícovka lidí, ale od roku 1960 je pod vodou. Již předtím odsud byla po druhé světové válce odsunuta většina zdejších obyvatel. Akce, kterou organizuje zapsaný spolek Dolní Vltavice žije, bude událostí roku na celém Lipensku, organizátoři očekávají návštěvu tisíců lidí.

„Světelná show začne po setmění, zhruba ve 20.30 hodin. Zatím nechci prozrazovat přesný scénář celé režie. Ale určitě se objeví motiv Vltavy, motiv stříhání drátů, protože také chceme připomenout 30. výročí pádu železné opony. Vrcholem programu bude okamžik, kdy z vody společně s domy vystoupí dolnovltavický kostel,“ uvedla hlavní organizátorka Ema Kondysková.

Velkolepou podívanou bude navíc po koncertu symfonickém orchestru doprovázet nahraný zvuk původního zvonu a varhan, které byly z dolnovltavického kostela odvezeny před jeho odstřelením a dnes dělají radost jinde, v Sušici a Vlachově Březí.

Vedle unikátní podívané bude mít tento den i klíčový význam pro bývalé obyvatele obce. Ze stovek lidí jich stále žijí desítky, většinou v Německu nebo Rakousku. Celá akce také upozorní na problém, který je teď trápí. Hledají místo pro svůj „poklad“ – archiv, umístěný nyní ve sklepě Městského úřadu v Aigen-Schlägl, který vznikl po sloučení obou obcí 1. května 2015.

Léta byl přístupný, ale po rekonstrukci budovy radnice Aigen-Schlägl, která byla dokončena v roce 2017, pro něj nezbylo místo. Proto jsou teď staré fotografie, kroje, sepsané vzpomínky i věci denní potřeby uložené v krabicích. Spolek Dolní Vltavice žije nyní hledá lidi, kteří v Dolní Vltavici žili po druhé světové válce, po odsunu původních obyvatel předtím, než byla obec zatopená. Někteří z nich se sejdou 12. srpna v Dolní Vltavici.

Jedním z odsunutých je například Helmut Nodes. Musel se svou rodinou odejít, když mu byly tři roky. Narodil se v roce 1943 v maličké osadě Borková, která patřila pod dolnovltavickou farnost. Celá rodina pracovala v zemědělství, obhospodařovala 11 hektarů pozemků na české straně protékající řeky Vltavy a podobně velké území na rakouské straně. Tehdy tu ještě logicky lipenská nádrž nebyla.

Jeho dědeček, na kterého Helmut vzpomíná jako na velice moudrého a zkušeného muže, se živil tím, že těžil rašelinu, která byla pro toto území typická. V době odsunu byl Helmut ještě malé dítě, přesto si na tuto dobu pamatuje velice zřetelně. „Pamatuji si, jak jsem jezdil s otcem na kole do kostela. Velice dobře si vzpomínám na náš dům. Mám mnoho vzpomínek s dědečkem, kterého jsem opravdu miloval,“ vzpomínal s tím, že otce si příliš neužil, vrátil se po pěti letech z války, ale zemřel při nehodě, tři roky po odsunu.

Podle vzpomínek jeho dědečka byl kontroverzní odsun sudetských Němců důsledek toho, jak se chovala většina Dolnovltavických v roce 1938, když sem dorazila německá armáda. Wehrmacht pochodoval skrze Dolní Vltavici a obyvatelé tleskali. Tušil, že to všechno asi nedopadne dobře. „Je to velmi citlivý problém,“ řekla Ema Kondysková, realizátorka projektu Dolní Vltavice žije. „Princip kolektivní viny vždy byl a stále je nepřijatelný. Minulost je minulostí, jedná se o historická fakta, která je třeba akceptovat a nepřetvářet. Dnes již nic z toho, co se událo, nezměníme. Můžeme se však snažit o navazování hezkých vztahů, dobrou komunikaci a vzájemnou spolupráci. Právě z tohoto důvodu došlo ke vzniku projektu „Dolní Vltavice žije“. Je to zásadně apolitický projekt,“ dodala.