Dříve zanikající luční společenství poblíž závodu Dobrá voda nyní tvoří pestrou mozaiku stanovišť pro desítky druhů zvířat a rostlin. Nachází se tu vlhká louka, suché louky a dvě vytvořené tůně, důležité přírodní biotopy, které v důsledku lidské činnosti z české krajiny prakticky vymizely.

„V minulosti byly tůně běžnou součástí přírody. Vznikaly přirozeně na různých místech, v různých velikostech a hloubkách, a představovaly tak prostor vhodný pro mnoho rostlin a živočichů, často i dnes již ohrožených druhů. Kvůli změně klimatu a fragmentaci krajiny však tento proces nefunguje a tam, kde je to vhodné, je nutné jej podpořit zakládáním nových tůní,“ vysvětluje Lucie Štefanská, specialistka environmentálních projektů Mattoni 1873.

I v okolí Byňova je takových menších členitých vodních ploch minimum. Proto ty nově vytvořené velice rychle osídlila celá řada mokřadních živočichů: skokani štíhlí a zelení, rosničky, bruslařky, znakoplavky, klešťanky, několik druhů potápníků a jejich larev, larvy vážek, šídel a šidélek. Navzdory letošnímu mimořádně suchému období mají tůně díky své členitosti a hloubce dostatek vody a stále plní svou roli útočiště pro mokřadní živočichy. Za účelem osvěžení nebo lovu sem přicházejí i další návštěvníci z okolí – čápi černí, ledňáčci, vydry, volavky, srnky, lišky či divoká prasata.

„Letos na jaře nás velmi potěšilo úspěšné vylíhnutí pulců skokanů štíhlých. Po loňské zkušenosti s kachnami, které snůšky vajec skokanů požraly, jsme pro ně připravili jednoduchý úkryt z plastových beden od zeleniny. Dvě spojené bedny daly dohromady klícku, v níž byli pulci chráněni, ale po vylíhnutí mohli volně vyplavat. Díky tomu se úspěšně vylíhli pulci ze všech 83 snůšek. Skokan štíhlý patří mezi evropsky významné druhy, v České republice je silně ohrožený, a proto hledáme způsoby, jak jeho populaci dlouhodobě podporovat,“ uvádí Václav Bartuška z Českého svazu ochránců přírody, který má péči o lokalitu na starosti.

Základem úspěchu je údržba luk

Různorodá lokalita umožňuje kromě podpory mokřadních společenstev kolem tůní i ochranu suchomilnějších druhů zvířat a rostlin. Letos se větší pozornost soustředila také na ptactvo. Do porostů kolem luk umístili ochránci přírody celkem 40 budek, v nichž se brzy zabydlely sýkory babky a sýkory modřinky. Pro ledňáčky vytvořili v řece Stropnici hnízdní stěnu.

Stěžejní činností samozřejmě zůstává péče o luční porost. Kromě louky ležící mezi řekou Stropnicí a náhonem k Tomkovu mlýnu, zařazené do programu již dříve, se loni přidala ještě dvě blízká luční stanoviště, s jejichž údržbou pomáhá místní zemědělec. Na všech loukách probíhá několikrát do roka mozaiková seč, během které zůstávají některé pásy záměrně neposečené a slouží jako útočiště pro hmyz. Dochází také k pravidelnému odstraňování invazních rostlin a dosevu původních druhů kvetoucích bylin. „Pro dosažení nejlepších výsledků je vhodné zasévat semena nasbíraná na podobné lokalitě a ve stejném regionu. Proto jsme se loni na podzim spolu se zaměstnanci Mattoni 1873 vypravili pro semena krvavce totenu a kohoutku lučního na louky u Třeboně a obohatili jimi letošní nakoupené směsi namíchané zvlášť pro vlhkou a zvlášť pro suchou louku. Krvavec toten by mohl přilákat mnohé motýly včetně modráska očkovaného. Ten je předmětem ochrany evropsky významné lokality Stropnice, která s loukami zahrnutými do programu Louky Rudiho Mattoni přímo sousedí,“ dodává Václav Bartuška.

Vedle běžné údržby bude pro letošní rok prioritou programu důkladný biomonitoring, tedy zmapování stavu druhů rostlin i živočichů, a na jeho základě nastavení dalších postupů péče.

Lutfia Miňovská