Vždycky, když dostanu číslo na řídítka, chci vyhrát, směje se Jiří Baloušek - Jižní Čechy Teď!
3. 12. 2021 9:58

Vždycky, když dostanu číslo na řídítka, chci vyhrát, směje se Jiří Baloušek

STRAKONICE – Znovu si sáhl na dno svých sil, aby si dokázal, že může být ještě lepší. Již potřetí se Jiří Baloušek ze Strakonic zúčastnil Bohemia Divide. Jedná se o osm stovek kilometrů dlouhý cyklistický závod bez podpory napříč Čechami od jihu na sever. Trasa vede po malých silničkách, polních cestách, ale i drsným terénem. Filozofií závodu je poznání svých limitů, rozmanitosti naší vlasti, ale také, a to především, kamarádství. Přestože se Jiřímu Balouškovi podařilo zajet „osobák“, paradoxně to na nejlepší umístění nestačilo.

Co jste od své třetí účasti na Bohemia Divide očekával? Bylo to hlavně vylepšení umístění a celkového času?

Vždycky, když dostanu číslo na řídítka, chci vyhrát, nebo zlepšit předchozí čas. Věděl jsem však, že letos to bude těžké. Vzhledem k tomu, že se na startu sešla evropská i česká špička bikepackingu.

Na jaké umístění jste si věřil a byl jste s konečným časem spokojený?

Upřímně – letos byla TOP 10 sci-fi, TOP 20 bomba, super umístění. Nakonec i díky defektům 22. místo, takže respekt a maximální spokojenost. Navíc oproti loňsku, kdy jsem byl dvanáctý, jsem si zlepšil čas asi o 32 hodin.

Vzhledem k tomu, že jste se závodu zúčastnil již potřetí, považoval jste se za zkušenějšího závodníka, kterého by nemělo už nic překvapit?

Beru každý závod s pokorou, i když ho jedu potřetí. Člověk ví, co ho čeká, někdy je to dobře, někdy je to naopak. Mimochodem, autor závodu je filuta a trasu každý rok mění, takže vždycky se může objevit něco, co vás překvapí. O to je to zajímavější.

A překvapilo vás něco, nebo všechno proběhlo tak, jak mělo?

V takhle dlouhém závodě vás vždycky něco překvapí, záleží, jestli jste na to připravený, nebo ne. Možná v závěru hodně zdevastované cesty od lesáků, to byla síla.

Jak vůbec probíhala příprava? Standardně, nebo jste něco změnil?

Musím se přiznat, že od posledního závodu jsem toho na kole moc nenajezdil a věnoval se spíše fotbalu. O to víc jsem se na závod těšil.

O kolik se změnila letošní trať od těch předchozích, nebo byla zhruba stejná?

Oproti loňsku se změnila skoro o polovinu. O náročnosti rozhoduje počasí, i tak to dálkou a převýšením bylo podobné jako loni.

Které úseky byste označil jako ty nejtěžší a byly naopak některé, kdy to jelo skoro samo?

Brdy, Lužické hory a Šluknovský výběžek stály za to, protože tam probíhala těžba a cesty byly od lesnické techniky rozježděné. Naopak oblast Kerska a Český ráj, tam to letělo.

Přišla na trati nějaká krize, nebo si už vaše tělo na podobný zápřah zvyklo?

Asi už si zvyklo, akorát kousek před cílem se mi chtělo trochu více spát.

Odnesl jste si z letošního závodu nějaké zážitky?

Viděl jsem zase místa, kde jsem ještě nebyl, takže je na co vzpomínat. 

Stihl jste se letos zúčastnit všech závodů, co jste plánoval, nebo jste o účast na některém přišel?

Kvůli restrikcím okolo covidu jsem nejel závod na Slovensku, jinak jsem stihl všechny plánované závody.

Co máte v plánu dál? Budou to po Novém roce tradiční vrchařské koruny?

Možná stihnu ještě jeden závod v prosinci a vrchařské koruny asi budou mezi prvními v nové sezoně. Potom to vypadá na Moravia Divide MTB, který jsem letos v kategorii Gravel vyhrál a pokud to dobře dopadne, jsem přihlášený (závod se kvůli covidu dvakrát přesouval) na ME 24h MTB v Jihlavě. Další se uvidí.

Je těžké skloubit cyklistiku s fotbalem? Nebojíte se přece jen toho, že by při kontaktním sportu mohlo dojít ke zranění, které by vás připravilo o některé závody?

Je to složitější, ale dá se to ještě nějak skloubit. Musím se přiznat, že kolo trochu fotbalem trpí. To riziko tady je vždycky, tak je lepší na to nemyslet, protože to by člověk nemohl dělat vůbec nic.

Jan Petráš

Diskuse k článku

Pro přidávání komentářů je nutné se přihlásit / registrovat.