Asi se snažím málo. Správně bych měla z plastových krabiček od salátů drhnout houbičkou dolů papírové víčko. (O spotřebě vody teď nemluvím…) Ze sáčků na pečivo, kombinovaných z papíru a celofánu, bych měla oba materiály oddělovat, protože každý patří do jiného kontejneru. Jednou jsem u kontejnerů potkala mladíka s nůžkami, který skutečně tyto materiály stříhal od sebe. Klobouk dolů, takový nadšenec tedy nejsem. Zato zuřím, když se pro kýžený výrobek nebo potravinu dobývám přes pět obalů.

Minulý týden jsem se dočetla, že bezobalové obchody krachují. Takže těch jedinců, kteří jsou ochotni si chodit po rýži s nádobami a batohem, asi není dost. Ani já mezi ně nepatřím. Ale v supermarketech by mi stačil jeden jednoduchý obal. 

Z rozhovoru se senátorem Štěpánkem jsem pochopila, že se to nezmění, dokud podle zákona bude původcem odpadu obec. Výrobci budou chrlit obaly, které jsou většinou nositelem reklamy, a obce mají zařídit nádoby na odpad, svoz a skládky. Výhledově spalovny. Občan to zaplatí. Poplatkem za odpad, a protože ten náklady nepokryje, tak druhotně z rozpočtu své obce. 

„Původcem odpadu je jednoznačně výrobce. To se musí změnit,“ řekl senátor Štěpánek. Bude k tomu mezi zákonodárci vůle?

Nejspíš pak budou mít výrobci snahu přenést tyto náklady do ceny výrobku. Ale když to přesáhne mez únosnou pro zákazníka, budou muset hledat cestu, jak náklady na obaly snížit. Třeba tím, aby byly jednodruhové, nikoliv kombinované z papíru a celofánu, z plastu a papíru… 

Taky vás obaly štvou? Pošlete fotky na webmaster@jihocesketydeniky.cz. Můžeme pořídit sbírku zbytečných a nesmyslných obalů, kterou vybavíme senátora Štěpánka, ať se mu líp jedná. Kdo blbne na šestou – viz minidellisky z dnešního rána a konkrétně firma Nestlé (kdysi Orion), ať se taky o to obalové šílenství stará.