Fotopast na rysa zachytila na jihu Čech po letech vzácného losa
Výskyt losa na území dnešní České republiky nebyl nikdy příliš hojný, poslední záznamy před jeho vyhubením pocházejí z 16. století. Na našem území se začal znovu objevovat od roku 1957. „Šlo o migrující zvířata z rezervací v severním a středním Polsku, kde byl reintrodukován a kde jeho populace následně dobře prosperovaly. Až do konce 60. let se na našem území vyskytoval pouze sporadicky. Na přelomu 60. a 70. let ale počet migrujících jedinců narůstal, zvyšovala se i délka jejich pobytu a vyrovnával se poměr pohlaví. V roce 1974 bylo na Jindřichohradecku zaznamenáno narození prvního mláděte, což lze považovat za první údaj o stálém výskytu losa na našem území,“ napsali k snímku z fotopasti pracovníci organizace Alka Wildlife.
V jižních Čechách, kde se los vyskytuje na Třeboňsku, v Novohradských horách a na Lipensku došlo v posledních letech k poklesu losí populace. Původně odhadovaný počet 10 až 15 losů na pravém břehu Lipna už bohužel dávno neplatí a tak se losi pomalu stávají nejvzácnějšími obyvateli rakouského pohraničí.
„Tomu odpovídají i naše vlastní záznamy, kdy mezi lety 2014 až 2016 jsme v této oblasti měli losy na fotopastech pravidelně, pak ale nastala dlouhá pauza. Naše růžové losí fotky z letošního června jsou tak naše první od roku 2017, kdy mladou losici srazilo u Lipna auto. A moc doufáme, že nejsou také poslední,“ dodala Alka Wildlife.
Jak říká ředitelka oganizace Kateřina Poledníková, los potřebuje hlavně klid a vhodnou skladbu porostu. „Žije v podmáčených porostech, což je klasické téma dnešní doby o suchu a udržení vody v krajině. Jihočeská populace je izolovaná a doplňuje se příchodem losů z Polska. Problém jsou dálnice a velký provoz, takže populace v jižních Čechách se doplňuje jen málo,“ podotýká Kateřina Poledníková.
I přes výskyt a velikost těchto zvířat na jihu Čech je pravděpodobnost, že by je člověk v lese zahlédl malá. „Jsou hodně plaší a při počtech, které tam jsou je pravděpodobnost minimální. Navíc stejně jako každé jiné zvíře ví o člověku dřív než on o něm,“ usmívá se Kateřina Poledníková.

Diskuse k článku