Co se chystá

„Zákon je teprve ve fázi přípravy. Bude mít několik čtení a bude se k němu vyjadřovat celá řada institucí. V tuto chvíli asi není nutné nikoho strašit, že bude platit za vodu víc, nebo že bude platit i za tu vodu, kterou má doposud zdarma. Bohužel si ale myslím, že pokud stav klimatu bude stagnovat nebo gradovat, tak se tomu stejně nevyhneme. V novele zákona to tedy zatím není, ale ještě v ní může být spousta změn. Co se týče studní, zatím žádné omezení neplatí. Ale nemusí to být trvalý stav,“ upozorňuje Jaroslav Brůžek.

Připouští, že je nejvyšší čas začít se hospodařením s podzemní vodou zabývat. „Apeloval bych na občany, aby si uvědomili, že ani v podzemí není zásoba vody nekonečná. Vidíme to například na borových lesích, které kvůli snižující se hladině spodní vody odcházejí. Máme spoustu možností, jak řešit závlahu a napouštění bazénů. Já nemám moc rád dotace, protože podle mého pokazily spoustu věcí, ale kvituji podporu na zachytávání dešťové vody. Jinak se to dá vyřešit i tak, že u každého okapu může stát obyčejný sud, ze kterého mohu zalévat zahradu. Spodní voda ani není pro zálivku ideální, je většinou tvrdá a vápenatá. A ani pro napouštění bazénů není dobrá,“ říká Jaroslav Brůžek.

Doplňuje, že Technické služby Strakonice jsou ochotny za poplatek navézt vodu do bazénu, čímž se šetří spodní zdroje. Pokud se dostaneme do nějakého krizového bodu, tak se obávám, že bude nutnost odběr podzemní vody zpoplatnit,“ myslí si vedoucí strakonického odboru životního prostředí. Říká, že jižní Čechy na tom podle dat Českého hydrometeorologického úřadu nejsou se spodní vodou úplně nejhůř. „Ale severní část Strakonicka už spadá do krizovějších oblastí, jako je Plzeňsko, Lounsko a Žatecko, kde je problém velký. Když teď delší dobu nezapršelo, je nedostatek vody a krásně vidíme zrychlený nástup podzimu. Stromy opadávají a žloutnou,“ uvádí Brůžek.

Spory sousedů

Popisuje, že strakonickému úřadu začíná přibývat případů sousedských dohadů o vodu ve studních. „Z pohledu vodoprávního úřadu narůstá počet sporů mezi sousedy ohledně úbytku vody. Dneska je velký problém, aby proběhlo řádné řízení o povolení studny v nějakém klidovém stavu, když v okolí jsou další sousedé, kteří už studnu mají. Obava ze ztráty vody kvůli novému zdroji v okolí je veliká a není úplně možné to někomu povolit a někomu zakázat,“ popisuje praxi Jaroslav Brůžek a vysvětluje, že odbor životního prostředí se k plánovaným studním vyjadřuje na základě posudku hydrogeologa.

„Voda ubývá, hlavně v kopaných studních o hloubce do deseti metrů. Dříve se vrtalo třeba 15 nebo 30 metrů, dneska není problém vyvrtat 50 a více metrů,“ zmínil Brůžek. Pokud se by prý například na kontrolním vrtu jasně prokázalo, že by někdo novým zdrojem evidentně sebral vodu jinému, je to důvod k nepovolení stavby nebo omezení odběru. „Jsme vázání nějakým stanoviskem a podle toho rozhodujeme. Do země samozřejmě nikdo nevidí. Existují různí proutkaři a lidé, kteří se tím zabývají, ale stoprocentně to neumí zjistit nikdo,“ pokračuje Jaroslav Brůžek.

„Jak jsme si všichni již zvykli šetřit vodou z městského vodovodu, motivovaní zejména výší ceny upravené vody, tak bychom se měli naučit chovat i k ostatním vodám – povrchovým i podzemním,“ apeloval na obyvatele Strakonic odbor životního prostředí už v prázdninovém čísle městského zpravodaje.

Voda zbytečně odtéká

Jaroslav Brůžek tvrdí, že cestou k lepšímu hospodaření s vodou je maximální připravenost na srážky a jejich zachytávání. „Pokud už nemůžu vodu zachytit, měl bych se snažit o maximální vsakování na svém pozemku. A ne vodu pouštět kanalizací přímo do řeky. Určitý smysl má ještě zachytávání vody v nějakých retenčních nádržích, ale její prostý odtok do řeky a nenávratné ztracení je velký problém. Hodně by mohlo i zemědělské hospodaření, které v tuto chvíli není ideální. A to z toho důvodu, že ministerstvo životního prostředí dost dobře nekomunikuje s ministerstvem zemědělství. My jako odbory životního prostředí jednáme v dikci obou ministerstev, protože jsou to naše odvolací orgány. Určitá státní politika nutní zemědělce maximálně využívat zemědělské pozemky,“ říká Jaroslav Brůžek.

Skepticky se dívá i na plány na mohutnou výsadbu dřevin v České republice. „Na ministerstvu životního prostředí ve spolupráci s Nadací Partnerství v Brně vymysleli úžasný projekt na výsadbu deseti milionů stromů asi do deseti let. Ale aby to nedopadlo tak, že budeme mít dese milionů mrtvých stromů. Je potřeba, aby se strom sázely po etapách a na místa, kde vydrží. Stromy potřebujeme, ale musíme je vybírat s rozmyslem a sázet na místa, kde je někdo zalije. Vegetace vodu přitahuje. Kde je více vegetace a lesů, tak tam se voda vrací. Čím více vegetace, tím více srážek,“ zdůrazňuje Jaroslav Brůžek.

Dodává, že kolektivizace v období komunismu zničila soukromé hospodaření a kvůli tomu prý zaniklo spousta prvků v krajině, které měly schopnost zadržovat vodu. „Po revoluci tomu přidáváme další ránu, protože špatně hospodaříme s organikou v půdě. Nedáváme organická hnojiva a využíváme je spíše energeticky, což není nejšťastnější způsob. Doháníme to pak průmyslovými hnojivy. Jakákoliv větrná a vodní eroze půdu ochuzuje. Za chvíli budeme průmyslově hnojit písek. Když tam živiny dostaneme, tak tam něco vyroste, ale je to pro půdu degradující a navíc má pak minimální funkci zadržovat vodu,“ dodává šéf strakonického odboru životního prostředí Jaroslav Brůžek.