Obor dětské psychiatrie je čím dál důležitější. Počet ošetřených pacientů od roku 2015 narostl v České republice o více než 70 procent. Potřebných odborných kapacit je ale nedostatek. V Jihočeském kraji se naštěstí podařilo zachovat bývalou léčebnu v Opařanech, která se transformovala v Dětskou psychiatrickou nemocnici. „Já jsem moc rád, že k záchraně léčebny došlo a můžeme ji vylepšovat, a ne jen zachraňovat,“ říká ředitel Michal Goetz.

V Opařanech vzniká i s finančním přispěním Jihočeského kraje nový denní stacionář. Pacienti nemusí být hospitalizovaní. „Je to výhodná forma péče po všech stránkách,“ konstatuje ředitel, „je levnější, přístupnější a měla by se budovat ve všech krajích, aby byla dostupná dětem a mládeži tam, kde žijí.“ Opařanská psychiatrie tak buduje systémový vzorec, který pak mohou podobná zařízení v jiných krajích zopakovat. „Máme ale problém s počtem odborníků. Ti, co to dnes dělají, mají svůj obor rádi, ale jdou nad své limity a suplují systémové nedostatky,“ zmiňuje ředitel.

Duševní zdraví současné mladé generace

Potíže, se kterými děti a mládež přicházejí, jsou úzkosti, deprese, sebepoškozování a nárůst sebevražedných myšlenek a jednání. Postup do klinického stadia se neděje najednou, ale postupně. Nejdříve dochází ke kontaktu s určitými rizikovými faktory a podle toho, jak intenzivně a dlouhodobě působí, jak se od nich nelze osvobodit, tak začnou postupně narušovat to, čemu říkáme duševní zdraví a odolnost.

Postupně se začínají objevovat první příznaky v podobě úzkostí a kolísání nálady, které se začínají více propisovat do chování. Dítě nebo adolescent ztrácí svou funkčnost, schopnost fungovat ve škole, na kroužcích, v rodině, přestává být takovým kamarádem jako dřív, přestává sportovat, ztrácí zájem o věci, které dříve měl rád. To všechno zapříčiní, že se začne oddělovat od běžného života a fungování a uzavírá se v „psychické kleci“ svých starostí a úzkostí, projekcí. Pokud se nevyhledá včas odborná péče, začíná dítě nebo dospívající vnímat situaci jako bezvýchodnou.

Jsou podmínky dnešních dětí a mládeže složitější, než prostředí, ve kterém vyrůstaly předchozí generace? Žijeme v relativním blahobytu a bezpečí posledních 20–40 let, ale odolnost, jak se shodují odborníci, se nerozvíjí, pokud nečelíme překážkám.

Naši prarodiče a rodiče žili v odlišných podmínkách, „padli a povstali,“ přesvědčili se, že složité situace dokáží zvládnout. S tím souvisí poskytování vzájemné podpory, kterou sílí i celek. A k takovému „boji“ v dnešní době nedochází. Navíc prostředí, v kterém dnešní děti vyrůstají, je výrazně zatěžující a je těžké z něho uniknout.

Jak budovat odolnost?

Jak vypadá dnešní život? Obrovské přetížení informacemi v emočně naléhavé podobě. Díky rozšíření chytrých telefonu se od těchto informací lze těžko odpoutávat. Na jejich uživatele se valí informace o rizicích a nebezpečenstvích, která jsou velmi vzdálená a nijak se jich přímo nedotýkají. Vytváří ale pocit úzkosti, jestli je svět okolo nás bezpečný.

Dalším faktorem je výrazný nárůst prezentace násilí, které se stalo vyhledávaným sportem (např. boje v kleci). To má prokazatelný vliv na zvýšenou agresivitu a šikanu mezi chlapci, kteří se častěji stávají obětí agrese nebo naopak šikanujícími. Další faktor, který ovlivňuje hlavně dívky, je normalizace trvalých tělesných modifikací. Ten výrazně ovlivnil postoj k sebepoškozování. „Napřklad detektivní žánr se proměňuje, nejde o zápletku, ale sugestivní detailní popisování psychické úchylky a jednání vraha. To je důkaz, že ztrácíme senzibilitu. Naše děti žijí v blahobytu, ale ten pocit bezpečí a dostatku si neužívají díky právě této informační dálnici a tlaku,“ upřesňuje ředitel opařanské psychiatrické nemocnice Michal Goetz.

„Dopad těžké události na potomky je menší tam, kde je tradiční rodina a široká podpora rodiny. V momentě, kdy máte neúplné rodiny, horší sociální status, je nemocnost vyšší,“ zdůrazňuje Goetz. Rodina má přirozeně evolučně nastavení na to, že silnou podporu čerpáme v nejbližším rodinném okolí. Dnes rodinné prostředí prochází velkou proměnou. „Nad sociálními sítěmi jsme ztratili kontrolu. Vycházejí vstříc našim slabostem a není to bez vědomí jejich tvůrců. Aktuálně proběhnuvší soudní spor v USA prokázal, že tvůrci obsahu na sociálních sítích a algoritmů si byli vědomi té rizikovosti a škodlivosti. To je velký průlom, který snad požene k větší zodpovědnosti zadavatele,” dodává ředitel.

Rychlý dopamin

Vlivy, které mozek a život dítěte ovlivňují, spočívají hlavně v množství času, který děti ztrácejí bez pohybu a leží nebo sedí u obrazovky. “Nevěnují se aktivitám, na kterých dlouhodobě stojí náš osobní fyzický a duševní rozvoj, a hlavně naše osobní kontakty. Sport, o kterém víme, že působí jako protektivní faktor proti emočním potížím. Rozvíjení v umělecké činnosti, která má prokazatelně neuroplastický efekt,” vysvětluje ředitel pilíře zdraví dětí.

Dalším silným vlivem na mozek je způsob, jakým jsou informace na mobilu prezentovány: krátkodobé, několik vteřin trvající zprávy, které se vrství jedna na druhou. “Děti si je později vůbec nepamatují, protože to je jedna novinka za druhou. A to vůbec neprospívá rozvoji kontextuálního myšlení, které nám pomáhá v rozvoji kritického myšlení,” pokračuje ředitel ve vyjmenovávání příčin špatného duševního zdraví u dětí. “Neustálý přísun nového nám nastavuje systém odměny. Pokud máme intenzivní přísun neustále nových, dobře vymyšlených podnětů, je pak o mnoho těžší soustředit se na něco, co není tak intenzivní, jako číst si knížku nebo dělat domácí úkoly.”

Nezanedbatelný je vliv obsahu s vysokým stupněm vulgarity a násilí, což nepřispívá k rozvoji charakteru a osobnosti. “Vznikající závislost, kdy mám tendenci prodlužovat tuto aktivitu a preferovat ji na úkor jiných činností, vede ke skrývání se před okolím a vzniká další tenze, touha v tom pokračovat za každou cenu,” popisuje průběh vzniku závislosti ředitel.

Nesmlouvavé měřítko popularity je pro adolescenta, který je obzvlášť citlivý na kritiku a na to, jestli je, nebo není součástí nějakého společenství, velmi silný stresor. Ekonomie lajků a počtu přátel, ekonomie sledovanosti ve vývojovém období způsobuje větší úzkost ze sebe. Mladí lidé mají větší tendenci uvěřit tomu, že ten druhý je lepší, dokonalejší a podobně. Dívka v adolescenci se více srovnává s ostatními, uvědomuje si sebe sama, více si všímá jiných dívek. A teď se srovnává s virtuální krásou, která není skutečná. Tam mohou být kořeny poruch příjmu potravy.

Virtuální svět nabízí intenzivní možnost šikany, která pokračuje neomezeně a mimo úzký okruh, ve kterém probíhala předtím. Proto pocit bezmoci a sociálního ohrožení je mnohonásobně zvýšený, než tomu bylo u generací předchozích.

Co dál?

“Rozvoj odolnosti tak, jak se o něm mluví v programech psychosociální podpory, ale nebude nikdy stačit, pokud tu budou k dispozici sociální sítě. Je to nerovný boj. Tvrdit, že je to odpovědnost rodičů, je alibismus politiků. Do tohoto světa jsme naše děti uvrhli a je to odpovědnost celé naší společnosti. V Opařanech jsme parterem Nadačního fondu Magdaleny Kožené, který podporuje základní umělecké školy. Na tohle by měla být Česká republika pyšná, to ve světě není. Stejně tak dětské sportovní kluby, skaut, různé spolky. Klíčové je, aby tyto možnosti byly pro děti dostupné, navazovaly na školu a to je odpovědnost státu,” říká ředitel Dětské psychiatrické nemocnice v Opařanech Michal Goetz.

Zuzana Királyová