Příběh židovské rodiny Žaludovy poprvé převyprávěli Jindřich Špinar, Zdena Mrázková a Petr Hudičák v knize Krumlov – město pod věží. „Za první republiky patřil dům čp. 41 bohaté židovské rodině Žaludových. Vlastnili ho od roku 1885 a měli tu obchod střižním zbožím. Prodávali látky, hedvábný textil, kapesníky, šátky, utěrky, povlečení a další bílé zboží… V roce 1942 byla celá Herbertova rodina (jeho matka Marta, sestra Ilse, švagr Karel a jejich malá dcerka Gita) odtransportována ze Dvora Králové na svou poslední cestu, která vedla přes ghetto v Terezíně do koncentračního tábora v Osvětimi (říjen 1944). Z jeho plynových komor se už nikdo z nich nevrátil a zahynula rovněž celá řada dalších Herbertových příbuzných a přátel…,“ zní úryvek z knihy Krumlov – město pod věží.

„Na základě medailonku z knihy se nám ozvali potomci Žaludových, setkali jsme se, našli jsme v databance Musea Fotoateliéru Seidel fotografie rodiny, a i tím byla podpořena myšlenka o kamenech zmizelých, které rodina plánovala před dům položit,“ uvedla Zdena Mrázková, vedoucí Musea Fotoateliéru Seidel, která při slavnostním vsazení kamenů přiblíží osudy obyvatelek domu.

Stolpersteine, doslova „kameny, o které je třeba klopýtnout“ (pohledem), jsou dlažební kostky s mosazným povrchem velké 10×10 cm, vsazené do chodníku před domy obětí nacistického režimu podle původního projektu německého umělce Guntera Demniga. První kámen položil 16. prosince 1992 před radnicí v Kolíně nad Rýnem, dnes lze více než 80 tisíc Stolpersteine potkat v mnoha evropských městech.